Se značkou King's Bounty jsem se neuvěřitelně vyřádil už v mládí. Bylo pro mě překvapením, když se jedno ruské studio rozhodlo její jméno obnovit. Očekával jsem hodně, ale bál jsem se, že se to nebude, vlivem častým ruským bugům, hrát.

Tak jsem se tenkrát dostal k první hře, která tuhle značku obnovila a pravda, opravdu v ní byla celá řada neuvěřitelně hrozných bugů, které mě vysloveně štvali v průběhu celé hry. Ale nakonec jsem odolal a hru dohrál. I když to teda chtělo chvíle náročného odříkání a propocených triček. Každopádně na hru se hrozně hezky vzpomínalo a když jsem si všiml samostatně fungujícího datadisku, prakticky vůbec jsem neváhal a po zbroj naloženou princeznu jsem si přiskočil krokem setinovým.

Hru jsem následně nainstaloval, zapnul a v tu chvíli, jako kdyby na mě spadl oblak nějakého naprosto krásného prozření. Tohle Kings Bounty nejenom, že se obešlo s většinou bugů, které způsobovali pád hry, ale také jsem už nemusel bojovat i s debilem, kterého jsem smetl v prvním kole. Prostě tenhle datadisk přišel s krásným usnadněním pro hráče, což jsem také náležitě uvítal.

Do hry jsem tak okamžitě vpravil. Příběh mě bavil, vedlejší mise jsem s radostí plnil a to mi prakticky vydrželo až do konce. A to i přesto, že ve hře jsem nechal nějakých slušných hmm...20-25 hodin hraní. Jenže ono to prostě jinak nešlo. Amélie byla boží a její dráček vypomohl jak jenom dovedl. Celá ta hra je neskutečně sympatická a její zpracování jakbysmet.

Při dohrání mi ukápla slza s tím, že jednou si na tuhle nově rozjetou sérii budu s nostalgií vzpomínat. Bavilo mě to, upřímně, celou tu dobu hraní. A to se mi nestává zrovna zase tak často...