Posel smrti je jednoznačně moje srdcová záležitost. Jo, ta doba, kdy jsem coby čtrnáctiletý puberťák nainstaloval Posla a na dlouhé večery se nechal pohltit tajemným, místy až strašidelným příběhem, se nezapomíná. Právě Posel mi otevřel okno do úplně jiného světa adventur, než na jaké jsem byl zvyklý. Právě Posel způsobil, že jsem zanevřel na 'humorné' adventury a právě s Poslem každou podobnou adventuru porovnávám - nutno podotknout, že zatím žádná jiná neobstála. Ani nevím, kolikrát jsem Posla už za ta léta dohrál a ne vždy to bylo za účelem pobavit se, ale mnohdy i kvůli sběru informací - Posel je příběhově hrozně zamotaná hra, obzvláště, když k tomu připočtete další dva díly.

Atmosféra Posla Smrti je jedinečná a nenahraditelná. Je zvláštní, co dokázali autoři vykouzlit z hudby, zvuků a prostředí - ve výsledku z toho běhá mráz po zádech a tak to má být. Člověk si připadá jako kdyby tam opravdu byl... jako kdyby stál kupříkladu na opuštěném hřbitově v noci za zuřící bouřky a lijáku... je až s podivem, že právě 2D adventura dokáže takto vtáhnout do děje.

Dabing Posla je fantastický a snad jedině Mafia se mu může vyrovnat. Skvěle napsané dialogy a skvělí dabéři, kteří se nebojí své role hrát - to je další bod k dobru.
Hlavní hrdina je arogantní a chladný šlechtic, který v sobě dusí životní prohry a tak se patrně hráči dělí na dvě skupiny - jedni Samuela Gordona vůbec nemusí a raději by někoho jiného, protože se s ním nedokážou sžít. Druzí (můj případ) ho berou spíše jako chudáka, kterému se staly špatné věci a to ho změnilo, takže je jeho chování pochopitelné. Ať tak nebo tak je jedna věc jistá - Samuel není typický kladný hrdina a do našeho pochmurného příběhu se hodí.

Závěr Posla smrti je poněkud nejasný. Sice nečekaný ale nejasný a tak se nabízí vícero vysvětlení. Nehledě na to, že samotný příběh má i po skončení spoustu otazníků, což patrně značně pomohlo vzniku dalšího dílu a to přesto, že nebyl vůbec plánovaný.
Jako každá jiná hra má i Posel několik chybek, které naštěstí nejsou tak výrazné a pozitiva je snadno válcují. Za zmínku stojí např.: historická nevěrohodnost nebo trhliny v příběhu, které si pak každý může doplnit po svém (jak byl zabit William? co se stalo v dolech? co zjevení na hřbitově? proč se pomátl James?)
Posel smrti pro mě zůstává stále nepřekonanou adventurou, která se neodmyslitelně zapsala do mé paměti a určitým způsobem mě pomohla v sobě odhalit cosi jako spisovatelské střevo, za což autorům Posla mohu jedině poděkovat. Jen škoda, že nedokázali vytvořit více takto fantastických her.