I Am Alive je hrozně sympatická hra. Jak jistě víte, ve hře jste inkarnováni do postavy otce rodiny, který v době obrovské přírodní katastrofy uvízl někde na druhé straně USA, než jeho manželka a dcera. Trvá mu dobře rok, než se dokáže vrátit a pokusí se je najít. Vcelku obyčejný námět, řeknete si, nicméně co je na I Am Alive tak sympatické, tak určitě fakt, že se celé dění drží dost při zemi a na všechno, co se kolem vás děje, se díváte skutečně jen z vašeho pohledu, o mnohých věcech se dozvíte pouze z vyprávění a některé jsou dokonce ponechány vaší představivosti.

Protagonista, ať už se jmenuje jakkoliv, je prachsprostá bytost z masa a kostí a na rozdíl od desítek jiných hlavních hrdinů nemá nad ostatními nijak navrch. To znamená, že když mezi vámi a vaším cílem chybí kus mostu, rozhodně nebudete kráter přeskakovat saltem z patnácti metrů, nýbrž ho dosti pracně přelezete po tom, co vám okolí nabídne. A že to dá mnohdy dost zabrat! Taky si často po úspěšném překonání překážky vydechnete i za vašeho svěřence, jelikož ten, v rámci herního realismu, disponuje pouze určitou vytrvalostí, a na rozdíl od Ezia a Altaira se nedovede na římse pohupovat věčně. Mám ovšem za to, že tento mechanismus nedotáhli vývojaři tak úplně do konce. Sám totiž lezu a vím, co bych zvládl, tudíž mě občas zarazí, při čem všem se protagonistovi rozklepou ruce (například když leze po některých konstrukcích jako po žebříku). Na druhou stranu vám hlavní hrdina místy vyrazí dech při svých kouscích, na které by si netroufl snad ani David Belle.

Nu, co víc, jako by přírodní katastrofa nestačila, naplno se projevit musela i povaha některých lidí, a tak ve světě I Am Alive vládnou především ti nejsilnější. Tu a tam se stane, že narazíte na nějakého maniaka, což není zrovna příjemné, ale dá s ním relativně snadno vypořádat. Dost často ale se stává, že šlápnete do vosího hnízda a najednou jste takovými hrdlořezy vyloženě obklopeni a pak jde do tuhého. Někde pomůže předstírat, že jste zcela bezbranní a v pravou chvíli zaútočit, někdy je potřeba zaútočit ze zálohy nepozorován, v ideálním případě je možné se konfliktu vyhnout a proplížit se kolem, nicméně ze všeho nejhorší je, když se celá situace zvrhne v brutální šarvátku bez špetky důstojnosti. Pak vyhrává ten, kdo má zbraň, a když jich je víc, navrch má ten, kdo nejrychleji střílí. Anebo ten, kdo má náboje. A že jich není zrovna na rozhazování. Ke konci jsem sice měl snad čtyři náboje do pistole, pět střel v brokovnici a luk s dvěma šípy, nicméně většinu hry jsem si musel vystačit jedním či dvěma náboji a občas mi nezbylo než vyhrožovat prázdnou pistolí. Ačkoliv tento mechanismus dokázal být občas trošku frustrující, v podstatě to naplnilo moji představu o skutečně "survival hře", kde se s ničím nemůže plýtvat. Kdyby takhle vypadal Fallout 3 na nejvyšší obtížnost, asi bych si nestěžoval :).

Post-apokalyptický svět I Am Alive však není pouze peklo na zemi. Čas od času se stane, že narazíte na někoho, kdo nemá v úmyslu vás okamžitě podříznout. Snad je to člověk, který s vámi nechce mít nic společného a pokud ho vyloženě nevyprovokujete, pak celá situace skončí pouze u výhružek. A když máte štěstí, dojdete mezi lidi, kteří si i na takové nehostinném místě uchovali zdravý rozum, jsou ochotni s vámi mluvit a občas vám i něco dají. Třeba krysu, co někde ulovili. A sem tam budete mít příležitost pomoct někomu vy. Všichni jsou zranitelní a někdo si například vykloubí kotník, někdo má infekci v ruce a někoho zavalí sutiny. Ovšem jestli chcete rozdávat svoje cenné zásoby cizím lidem, to je jen a jen na vás. No a konečně je ve hře i pár lidí, kteří vás mají rádi a snaží se vám pomoct. Na ty vám stačí prsty jedné ruky a bohužel se s nimi nesetkáte tak často, jak byste rádi. Ach ach!

Jak si tedy jistě dokážete představit, I Am Alive je zatraceně potemnělá díra. A tomu odpovídá i grafická stylizace. Všechno je jakoby rozostřené a téměř černobílé a do dálky není pořádně vidět. Dalo by se klidně říci, že po této stránce hra dosti zaostává za dnešní dobou, nicméně já nejsem z těch, co by jim na tom záleželo. Pravda však je, že zvyknout si tohle neotřelé zpracování dalo mým očím docela zabrat. Na druhou stranu, zvuková stránka je odvedena perfektně a rozhodně nelituju toho, že jsem si nedávno vysolil takové peníze za kvalitní sluchátka, protože tahle kombinace nebezpečného světa, zajímavé grafiky a skvělého zvuku tvoří atmosféru hutnou jako ten prach v ulicích, jako ta tma v haventonské podzemce.

Tolik tedy k I Am Alive. Je to výborná hra, kterou můžu doporučit všem, kdo od her čekají víc, než jen olbřímí zástupy nepřátel (ačkoliv zde jich taky není zrovna pár) a nikdy nekončící pocit hrdinství. Stejně jako v životě, ne všechno je vysvětleno a nemůžu říct, že by mě konec vyloženě nadchnul a zcela uspokojil, ale k I Am Alive padl jako ulitý a tak jak měl. Zkrátka a jasně, mám z téhle hry dobrý pocit.