Elvira 2 samozřejmě neunikne srovnání s Elvira: Mistress of the Dark. Zatímco v předchozím díle jsme procházeli středověký hrad, teď se hra odehrává ve filmovém studiu.
Největší novinkou je systém mixování kouzel. Na samém počátku získáme kouzelnickou knihu, kde je popsána spousta různých útočných, obranných i nebojových kouzel, která je třeba "vyrobit" z rozličných přísad (je i pár základních kouzel, která žádné přísady nepotřebují, například veledůležité léčení). Tyto přísady jsou popsány u každého kouzla pouze obecně (například "cokoli jedlého") a ve hře je jich samozřejmě konečný počet. Kouzla se nepoužívají pouze v bojích (a leckterý boj je možné zvládnout i bez jejich použití), ale také pro řešení různých hádanek. Na vytvoření každého kouzla je třeba, aby byla postava na určité úrovni a současně měla dostatek Power Points (něco jako mana, časem se regenerují, ovšem dosti pomalu). Některá kouzla se vám podaří vytvořit pouze jedenkrát za celou hru, protože víckrát není možné nalézt příslušnou přísadu. Co je ovšem první výrazný problém, hra Vás klidně nechá jako přísadu použít kriticky důležitý předmět, o který tak nenávratně přijdete a hra se stává nedohratelnou. Na druhou stranu je třeba říci, že většinu kouzel vůbec nemusíte použít, situace, řešitelná jedním z kouzel, které je možné namixovat pouze 1x, je řešitelná i jinak a o bojích už byla řeč.
RPG systém spočívá v prvé řadě v tom, že na počátku hry je možné vybrat si ze čtyř povolání. Ta se liší zejména v rozdílných základních statistikách, osobně jsem hrál za Private Eye, rozdíly mezi povoláními budou podle mého menší, než bývá v RPG zvykem (ale snaha potěší). Základní statistiky mají krom jiného vliv na maximálním počtem hitpointů nebo pravděpodobnost zásahu při bojích. Hitpointy jsou rozděleny pro jednotlivé části těla (šest oblastí, hlava, torzo, končetiny) a při přechodu na další úroveň se jejich počet zvyšuje. Zkušenosti je možné získat nejen za boje, ale i za zjištění dalších informací (čtení výstřižků atd.), sesílání kouzel (je tedy možné se trénovat sesíláním těch, které nepotřebují přísady) nebo řešení úkolů. Ideální stav.
Studio se v podstatě skládá ze tří částí. Strašidelný dům je hlavně adventurní, bojů je v něm pomálu. Další dvě části jsou čtyřpatrový dungeon plný rozličných pavouků a jiných jedovatých zvířátek a šestipatrový dungeon plný krys, kostlivců, zombies, dokonce dojde i na otravného ducha a nebezpečného čaroděje. Zejména druhý dungeon má neskutečnou atmosféru, je neuvěřitelně propletený a plný pastí. Lahůdka do doby, než se budete muset několikrát vracet tam a zpátky, což nemusí být vždy nutně Vaše chyba (vysvětlím dále).
Elvira 2 je ovšem plná rozličných zákeřností. První z nich je inventář, je totiž silně omezený a hra Vás občas někde zavře a vypustí na Vás silného nepřítele bez možnosti vrátit se pro odložené věci. "Ohromně" mě tento nápad potěšil po procházení onoho šestipatrového dungeonu, který jsem i s pomocí map řešil snad dvě hodiny. Při výstupu na mě zaútočil nejsilnější nepřítel z celé hry, který nejde zabít pomocí zbraní. Neměl jsem dost many, abych jej zabil bez lahviček, které ji v průběhu boje doplňují (regenerace je tak pomalá, že nebyla řešením). Takže jsem se musel opět vrátit do útrob onoho dungeonu a tyto lahvičky najít. Celou dobu jsem doufal, že půjde zabít pouze s pomocí fireballů a ne speciálním kouzlem, to bych byl v kelu, protože to jsem zrovna odložil jako na potvoru na začátku hry. Lahvičky vystačily tak tak a hrát Elviru 2 bez návodu, tak mě asi klepne. Inventář je omezený hmotností, kouzla nic neváží, jenomže ne vždy můžete každé kouzlo namíchat (omezení levelem) a hlavně nikdy dopředu netušíte, jaké budete potřebovat.
Další zákeřnost spočívá v tom, že postavu je možné otrávit. Indikátor otravy samozřejmě neexistuje a otrava se vesele projeví až po nějaké době, která od boje uplynula (sice okolo deseti dvaceti vteřin, ale osobně po vyhraném boji ukládám, než mě zase někdo napadne, že). Pokud si mezitím uložíte pozici, bude veselo. Sice existuje kouzlo antidote, ale nemáte-li jej namícháno dopředu a přísady leží na začátku hry, je po Vás, otrava je nepěkně rychlá. Další veselost je klesnutí životů u končetin na nulu, u nohy snižuje rychlost, u ruky nosnost a nejde vyléčit základním léčivým kouzlem. Jenom díky této legraci jsem procházel znovu tři patra dungeonu, což nepotěší. Hra Vás také nechá v klidu provést smysluplnou akci na určitém místě, což má za následek znemožnění dohrání hry, protože jste nejprve měli provést jinou akci na jiném místě, kde jste ještě nebyli.
Elvira 2 je pořád hodně zajímavý kousek s neuvěřitelnou atmosférou a tunou výborných nápadů. Ale možností, jak pokazit často hodinový postup ve hře (případně nutnost začít rovnou celou hru od začátku), je na můj vkus opravdu hodně, naprosto si nedovedu představit, jak a jak dlouho bych hrál hru bez návodu (návodů, Andrej má v Excaliburu celkem dost chyb).
Největší novinkou je systém mixování kouzel. Na samém počátku získáme kouzelnickou knihu, kde je popsána spousta různých útočných, obranných i nebojových kouzel, která je třeba "vyrobit" z rozličných přísad (je i pár základních kouzel, která žádné přísady nepotřebují, například veledůležité léčení). Tyto přísady jsou popsány u každého kouzla pouze obecně (například "cokoli jedlého") a ve hře je jich samozřejmě konečný počet. Kouzla se nepoužívají pouze v bojích (a leckterý boj je možné zvládnout i bez jejich použití), ale také pro řešení různých hádanek. Na vytvoření každého kouzla je třeba, aby byla postava na určité úrovni a současně měla dostatek Power Points (něco jako mana, časem se regenerují, ovšem dosti pomalu). Některá kouzla se vám podaří vytvořit pouze jedenkrát za celou hru, protože víckrát není možné nalézt příslušnou přísadu. Co je ovšem první výrazný problém, hra Vás klidně nechá jako přísadu použít kriticky důležitý předmět, o který tak nenávratně přijdete a hra se stává nedohratelnou. Na druhou stranu je třeba říci, že většinu kouzel vůbec nemusíte použít, situace, řešitelná jedním z kouzel, které je možné namixovat pouze 1x, je řešitelná i jinak a o bojích už byla řeč.
RPG systém spočívá v prvé řadě v tom, že na počátku hry je možné vybrat si ze čtyř povolání. Ta se liší zejména v rozdílných základních statistikách, osobně jsem hrál za Private Eye, rozdíly mezi povoláními budou podle mého menší, než bývá v RPG zvykem (ale snaha potěší). Základní statistiky mají krom jiného vliv na maximálním počtem hitpointů nebo pravděpodobnost zásahu při bojích. Hitpointy jsou rozděleny pro jednotlivé části těla (šest oblastí, hlava, torzo, končetiny) a při přechodu na další úroveň se jejich počet zvyšuje. Zkušenosti je možné získat nejen za boje, ale i za zjištění dalších informací (čtení výstřižků atd.), sesílání kouzel (je tedy možné se trénovat sesíláním těch, které nepotřebují přísady) nebo řešení úkolů. Ideální stav.
Studio se v podstatě skládá ze tří částí. Strašidelný dům je hlavně adventurní, bojů je v něm pomálu. Další dvě části jsou čtyřpatrový dungeon plný rozličných pavouků a jiných jedovatých zvířátek a šestipatrový dungeon plný krys, kostlivců, zombies, dokonce dojde i na otravného ducha a nebezpečného čaroděje. Zejména druhý dungeon má neskutečnou atmosféru, je neuvěřitelně propletený a plný pastí. Lahůdka do doby, než se budete muset několikrát vracet tam a zpátky, což nemusí být vždy nutně Vaše chyba (vysvětlím dále).
Elvira 2 je ovšem plná rozličných zákeřností. První z nich je inventář, je totiž silně omezený a hra Vás občas někde zavře a vypustí na Vás silného nepřítele bez možnosti vrátit se pro odložené věci. "Ohromně" mě tento nápad potěšil po procházení onoho šestipatrového dungeonu, který jsem i s pomocí map řešil snad dvě hodiny. Při výstupu na mě zaútočil nejsilnější nepřítel z celé hry, který nejde zabít pomocí zbraní. Neměl jsem dost many, abych jej zabil bez lahviček, které ji v průběhu boje doplňují (regenerace je tak pomalá, že nebyla řešením). Takže jsem se musel opět vrátit do útrob onoho dungeonu a tyto lahvičky najít. Celou dobu jsem doufal, že půjde zabít pouze s pomocí fireballů a ne speciálním kouzlem, to bych byl v kelu, protože to jsem zrovna odložil jako na potvoru na začátku hry. Lahvičky vystačily tak tak a hrát Elviru 2 bez návodu, tak mě asi klepne. Inventář je omezený hmotností, kouzla nic neváží, jenomže ne vždy můžete každé kouzlo namíchat (omezení levelem) a hlavně nikdy dopředu netušíte, jaké budete potřebovat.
Další zákeřnost spočívá v tom, že postavu je možné otrávit. Indikátor otravy samozřejmě neexistuje a otrava se vesele projeví až po nějaké době, která od boje uplynula (sice okolo deseti dvaceti vteřin, ale osobně po vyhraném boji ukládám, než mě zase někdo napadne, že). Pokud si mezitím uložíte pozici, bude veselo. Sice existuje kouzlo antidote, ale nemáte-li jej namícháno dopředu a přísady leží na začátku hry, je po Vás, otrava je nepěkně rychlá. Další veselost je klesnutí životů u končetin na nulu, u nohy snižuje rychlost, u ruky nosnost a nejde vyléčit základním léčivým kouzlem. Jenom díky této legraci jsem procházel znovu tři patra dungeonu, což nepotěší. Hra Vás také nechá v klidu provést smysluplnou akci na určitém místě, což má za následek znemožnění dohrání hry, protože jste nejprve měli provést jinou akci na jiném místě, kde jste ještě nebyli.
Elvira 2 je pořád hodně zajímavý kousek s neuvěřitelnou atmosférou a tunou výborných nápadů. Ale možností, jak pokazit často hodinový postup ve hře (případně nutnost začít rovnou celou hru od začátku), je na můj vkus opravdu hodně, naprosto si nedovedu představit, jak a jak dlouho bych hrál hru bez návodu (návodů, Andrej má v Excaliburu celkem dost chyb).
Quarantine
Pro: atmosféra, zajímavý systém mixování kouzel, výborně vymyšlený RPG systém
Proti: neskutečný počet míst a možností, jak zlikvidovat hodinový postup ve hře, aniž byste to často vůbec tušili