Na rozdíl od přechozího dílu, který popisoval Tarnuův vzestup od obyčejného člověka k barbarskému králi, osvobození barbarských kmenů od nadvlády čarodějů až po jejich krvavé rozdrcení, ale dlouho neužitou slávu, protože pár let poté padl v osobním souboji s Rionem Gryphonheartem, a který po hratelnostní stránce nenabízel nic vyjímečného, a kvůli kterému mi potažmo ani nestálo za to, napsat nějaký komentář, mě Warlords of the Wastelands příjemně překvapil.

Jelikož se Tarnum při své cestě na vrchol nezastavil ani před vražděním nejbližších přátel a rádců, s nimiž měl jen drobné neshody, rozohnil své předky, kteří mu neumožnili vstoupit do ráje a poslali zpět do říše živých. První úkol, který Tarnuovi jeho předkové uložili, aby odčinil své skutky a mohl jednou pokojně zemřít – zachránit duši muže, který ho zabil – byl i prvním dobrým vtípkem tohoto dílu. V jeho tažení mu pomáhala Allison, Rionova dcera, se kterou ho svazovalo zvláštní pouto. Z očekávaného milostného dobrodružství se ale vyklubala dcera jeho sestry. V praxi ale pouze Tarnuovi poskytla možnost používat lidskou armádu, vystupovala v dialozích a sem tam poslala nějaké suroviny. Jako hratelná hrdinka se objevila až v sedmé mapě, ve které byla, se svými nízkými staty, spíše na obtíž.

Závěrečný zvrat, ukradení Rionovy duše byla jen léčka na vylákání Allison do podsvětí, mě nijak nepřekvapil, protože mu předcházelo dočasného spojení s démonem, který nám chtěl čirou náhodou pomoci. Ten ale ve svých plánech opomněl jeden důležitý prvek. Nesmrtelného hrdinu, kterému se tak neříká pro nic za nic. Proto mohl po předstírané smrti, pokračovat ve svém tažení.

Obtížnost a délka je častým terčem kritiky Heroes Chronicles. Tento díl o to víc, protože nepovinným úkolem v průběhu kampaně bylo sestavování Andělské aliance, jejíž síle se nepřátelští hrdinové nepřizpůsobovali a i finálový boss měl základní vlastnosti pouze kolem 25 bodů, ale já na 55. Mapy jsou ve velikosti S nebo M, jenom výjimečně se objeví i něco většího. Jako např. šestá (z osmi) mapa kampaně - XL s podzemím i povrchem, třemi nepřáteli, mnoha hrady a teleporty. I po pár týdnech to vypadalo na dlouho, ale ve chvíli, kdy jsem zjistil, že povrch je pro mě nepřístupný, ale nepřítel z něj může donekonečna vysílat své jednotky, jsem se na mapu vykašlal, sebral úkolový artefakt a popíchal za pokračováním příběhu. Proto ano, je to krátké, ale já říkám: Aspoň to rychleji "odsejpá ".