"Better than I'd fear, worse than I'd hoped. "
I když jsem v NFS sérii nováčkem, od další závodní hry Criterion Games jsem měl velká očekávání. Po přečtení úvodních diskuzních příspěvků i odehrání pár desítek minut přišla studená sprcha. Přesto jsem na hru nezanevřel a objevil i její pozitivní stránky.
Z počátku mě zaujalo nezvyklé ovládání. Pokud jsem chtěl odbočit do málo nebo hodně ostré zatáčky, všechno bylo v pohodě, ale při pokusu zajíždět pravé úhly jsem se skoro vždy o něco rozbil. Ale ve chvíli, kdy jsem pochopil, že mě hra vyloženě nutí neprojíždět zatáčky čistě, ale otírat se autem o mantinely a jiné pevné překážky, se moje výkonnost dosti zvedla. Proto pro úspěšně absolvování hry je nutné se naučit kdy použít klasickou brzdu, kdy ruční a kdy se otřít o mantinel.
Dalším aspektem byly grafické detaily a jejich nastavení. Anti-Aliasing zde není, proto jsem se celou dobu musel dívat na značně zubatou hru. Přehnaný bloom se naopak vypnout nedá, ale nejvíce mě naštvaly efekty prachu a vody na obrazovce jako vystřižené z novějších Call of Duty a jejich efekt krvácení. Ale zde rozhodně neměly místo, protože jsem nehrál z kabiny řidiče ale z 3rd pohledu!
Do jisté míry hra kopíruje Burnout Paradise. Je zde jedno velké město s několika typy závodů, je možné ničit billboardy a ploty, nachází se zde rychlostní kamery, a pokud chce hráč další auto, musí na něj nejprve natrefit. Tentokrát se ale neprohánějí městem, pouze stojí zaparkované na určitém místě, jakmile k němu hráč dojede, začne mu patřit. Na první pohled je jich více než sto, ale některá se dají najít vícekrát, a hráči tak pouze přibývají místa, odkud se s nimi může rozjet. Také jsem byl rád, že již nemusím sledovat sešrotování soupeřů v nepřeskočitelné animaci. Bohužel animace vlastního zničení zůstala. Rovněž do soupeřů a policistů můžu narážet, co to jde, ale když jen trochu zaškobrtnu o civila, hned se o něj rozbiju.
Každé auto má 5 závodů, po jejichž dojetí na první nebo druhé místo se odemkne volitelný upgrade vozu, jako jsou např. pneumatiky, podvozek, karoserie ale i nitro, které tak nepochopitelně není v základní výbavě. Nutnost je odemykat s každým novým autem je přinejmenším dosti otravné. I když vývojáři přišli s informací, že každé auto má unikátní sadu závodů, časem se začnou opakovat. A to ať už se jedná o sprint race (klasický závod), circuit race (zajet 2x-3x daný okruh), speed run (dosáhnout co nejvyšší průměrné rychlosti) nebo ambush (únik policistům). Pět ale může být i dost málo, protože pokud si oblíbíte jedno konkrétní auto a budete jich s ním chtít najezdit závodů více, nebudete mít kde (kromě kampaně).
Pokud během projíždění po městě a nedodržování pravidel silničního provozu nebo během některých závodů narazíte na policisty, aktivuje se dodatečný mód Hot Pursuit během kterého se vás policisté budou snažit zastavit. S přibývajícím časem, co vám budou na blízku, bude i narůstat tzv. heat level, který indikuje, kolik policistů vás bude nahánět, jak moc budou dotěrní, počet hřebových pásů a sílu zátarasů. Jedinou možností jak se jich zbavit a nenechat se při tom chytit je zmizet na dostatečně dlouhou dobu z jejich dohledu. Pouze je zničit nestačí, protože je zpravidla okamžitě nahradí další policejní vozy. Přesto tyto honičky patří k tomu nejlepšímu, co hra může nabídnout. Nahnat na sebe mnoho policejních vozů a pak se jich snažit zbavit je příjemný adrenalinová zážitek. Hluchá místa se zde naštěstí téměř nevyskytují.
Protože jsem svoji první naháněčku přehnal tak moc, až mě začala nudit, rozhodl jsem se ji rychle ukončit. Ale ouha! S vysokým heat levelem a relativně pomalým autem jsem se policistů nemohl zbavit. Proto jsem zastavil, nechal se zatknout a čekal na důsledky. Těch jsem se ale nedočkal, mé auto bylo restartováno na své parkovací místo a autolog mi oznámil, ať se příště nenechám chytit. A ani další zatčení se nijak nelišila. Pouze jsem při nich přišel o SP body za poslední Hot Pursuit.
SP (=Speed Points) body, které hráč získává za všelijaké možné aktivity, jako jsou např. vítězství v závodech, vylepšování upgradů, ničení policistů nebo plnění achievementů nejen symbolizují hráčův postup hrou, ale hlavně umožňují přístup k hlavnímu módu hry - Most Wanted závodům.
Tato kampaň o 10 tratích proti desítce nejsilnějších protivníků představuje vrchol hry. Cílem je vyhrát duel proti soupeřově speciálnímu autu a po dojetí ještě jeho auto sešrotovat. Aby to ale nebylo tak jednoduché, celou dobu závod znesnadňují všudypřítomní policisté, jejichž častou a nepříjemnou zbraní je hřebový pás. V případě najetí na něj dojde k protržení pneumatik (proti kterému žádný upgrade vozidlo neochrání) a citelnému snížení rychlosti. Na rozdíl od jakéhokoliv jiného poškození nedojde k restartu auta na trať s drobnou časovou ztrátou. Jedinou možností opravy je zajet do autoopravny. I když je oprava okamžitá, je jich kolem tratí spíše poskrovnu. Proto jedinou inteligentní variantou je restart celého duelu.
Dlouho jsem si říkal, proč na ně můj soupeř taky někdy nenajede, dost by mi to pomohlo v jeho stíhání. Až se nakonec vhodná situace naskytla. Jel jsem těsně za ním a hodně na něj přitom dotíral, čímž se nestačil pásu vyhnout, najel na něj a... NIC. Ať žije férovost.
Naopak pokud po celou dobu držíte se soupeřem krok, ale nemůžete ho předjet, tak na posledním kilometru viditelně zpomalí a nechá vás vyhrát. Přesto je třeba býti dosti obezřetný, protože konce duelů se odehrávají na nezvyklých místech jako je pláž, zkratka nebo vodní kanál, kde jen těžce budete předvídat zatáčky.
I když jsem v průběhu hraní pociťoval, že odemknuté Most Wanted vozy se postupně zlepšují, cítil jsem, že mi chybí nějaké supervýkonné auto. Zlom na sebe nenechal dlouhou čekat. Odemkl jsem 3. nejrychlejší, a moje nejoblíbenější z Need for Speed: Hot Pursuit, auto – Bugatti Veyron, o němž jsem doufal, že ho také nepokazili. Naštěstí ne. Jeho sílu, akceleraci a rychlost úplně zbožňuji, jen ta odolnost není to pravé ořechové (a bohužel stojí milión liber, jinak bych si ho hned koupil). Vydrželo mi až do konce, poslední dvě Most Wanted auta mě o své velkoleposti nijak nepřesvědčila.
S novým elánem jsem se rozhodl ukázat policistům zač je toho loket a začal je úmyslně vyhledávat, ničit a ujíždět. A když sem se rozhodl Hot Pursuit ukončit, prostě jsem jim ujel. Neměli na mě ani omylem. Payback is hell.
Byla to pěkná náplast na úvodní zklamání, ale protože každá zábava jednou začne nudit, dokončil jsem kampaň, otestoval Koenigsegg Agera R a hru vypnul. Autolog ukazuje necelých deset hodin a já nějak nemám potřebu se ke hře vracet. Ale své fanoušky si určitě najde.
I když jsem v NFS sérii nováčkem, od další závodní hry Criterion Games jsem měl velká očekávání. Po přečtení úvodních diskuzních příspěvků i odehrání pár desítek minut přišla studená sprcha. Přesto jsem na hru nezanevřel a objevil i její pozitivní stránky.
Z počátku mě zaujalo nezvyklé ovládání. Pokud jsem chtěl odbočit do málo nebo hodně ostré zatáčky, všechno bylo v pohodě, ale při pokusu zajíždět pravé úhly jsem se skoro vždy o něco rozbil. Ale ve chvíli, kdy jsem pochopil, že mě hra vyloženě nutí neprojíždět zatáčky čistě, ale otírat se autem o mantinely a jiné pevné překážky, se moje výkonnost dosti zvedla. Proto pro úspěšně absolvování hry je nutné se naučit kdy použít klasickou brzdu, kdy ruční a kdy se otřít o mantinel.
Dalším aspektem byly grafické detaily a jejich nastavení. Anti-Aliasing zde není, proto jsem se celou dobu musel dívat na značně zubatou hru. Přehnaný bloom se naopak vypnout nedá, ale nejvíce mě naštvaly efekty prachu a vody na obrazovce jako vystřižené z novějších Call of Duty a jejich efekt krvácení. Ale zde rozhodně neměly místo, protože jsem nehrál z kabiny řidiče ale z 3rd pohledu!
Do jisté míry hra kopíruje Burnout Paradise. Je zde jedno velké město s několika typy závodů, je možné ničit billboardy a ploty, nachází se zde rychlostní kamery, a pokud chce hráč další auto, musí na něj nejprve natrefit. Tentokrát se ale neprohánějí městem, pouze stojí zaparkované na určitém místě, jakmile k němu hráč dojede, začne mu patřit. Na první pohled je jich více než sto, ale některá se dají najít vícekrát, a hráči tak pouze přibývají místa, odkud se s nimi může rozjet. Také jsem byl rád, že již nemusím sledovat sešrotování soupeřů v nepřeskočitelné animaci. Bohužel animace vlastního zničení zůstala. Rovněž do soupeřů a policistů můžu narážet, co to jde, ale když jen trochu zaškobrtnu o civila, hned se o něj rozbiju.
Každé auto má 5 závodů, po jejichž dojetí na první nebo druhé místo se odemkne volitelný upgrade vozu, jako jsou např. pneumatiky, podvozek, karoserie ale i nitro, které tak nepochopitelně není v základní výbavě. Nutnost je odemykat s každým novým autem je přinejmenším dosti otravné. I když vývojáři přišli s informací, že každé auto má unikátní sadu závodů, časem se začnou opakovat. A to ať už se jedná o sprint race (klasický závod), circuit race (zajet 2x-3x daný okruh), speed run (dosáhnout co nejvyšší průměrné rychlosti) nebo ambush (únik policistům). Pět ale může být i dost málo, protože pokud si oblíbíte jedno konkrétní auto a budete jich s ním chtít najezdit závodů více, nebudete mít kde (kromě kampaně).
Pokud během projíždění po městě a nedodržování pravidel silničního provozu nebo během některých závodů narazíte na policisty, aktivuje se dodatečný mód Hot Pursuit během kterého se vás policisté budou snažit zastavit. S přibývajícím časem, co vám budou na blízku, bude i narůstat tzv. heat level, který indikuje, kolik policistů vás bude nahánět, jak moc budou dotěrní, počet hřebových pásů a sílu zátarasů. Jedinou možností jak se jich zbavit a nenechat se při tom chytit je zmizet na dostatečně dlouhou dobu z jejich dohledu. Pouze je zničit nestačí, protože je zpravidla okamžitě nahradí další policejní vozy. Přesto tyto honičky patří k tomu nejlepšímu, co hra může nabídnout. Nahnat na sebe mnoho policejních vozů a pak se jich snažit zbavit je příjemný adrenalinová zážitek. Hluchá místa se zde naštěstí téměř nevyskytují.
Protože jsem svoji první naháněčku přehnal tak moc, až mě začala nudit, rozhodl jsem se ji rychle ukončit. Ale ouha! S vysokým heat levelem a relativně pomalým autem jsem se policistů nemohl zbavit. Proto jsem zastavil, nechal se zatknout a čekal na důsledky. Těch jsem se ale nedočkal, mé auto bylo restartováno na své parkovací místo a autolog mi oznámil, ať se příště nenechám chytit. A ani další zatčení se nijak nelišila. Pouze jsem při nich přišel o SP body za poslední Hot Pursuit.
SP (=Speed Points) body, které hráč získává za všelijaké možné aktivity, jako jsou např. vítězství v závodech, vylepšování upgradů, ničení policistů nebo plnění achievementů nejen symbolizují hráčův postup hrou, ale hlavně umožňují přístup k hlavnímu módu hry - Most Wanted závodům.
Tato kampaň o 10 tratích proti desítce nejsilnějších protivníků představuje vrchol hry. Cílem je vyhrát duel proti soupeřově speciálnímu autu a po dojetí ještě jeho auto sešrotovat. Aby to ale nebylo tak jednoduché, celou dobu závod znesnadňují všudypřítomní policisté, jejichž častou a nepříjemnou zbraní je hřebový pás. V případě najetí na něj dojde k protržení pneumatik (proti kterému žádný upgrade vozidlo neochrání) a citelnému snížení rychlosti. Na rozdíl od jakéhokoliv jiného poškození nedojde k restartu auta na trať s drobnou časovou ztrátou. Jedinou možností opravy je zajet do autoopravny. I když je oprava okamžitá, je jich kolem tratí spíše poskrovnu. Proto jedinou inteligentní variantou je restart celého duelu.
Dlouho jsem si říkal, proč na ně můj soupeř taky někdy nenajede, dost by mi to pomohlo v jeho stíhání. Až se nakonec vhodná situace naskytla. Jel jsem těsně za ním a hodně na něj přitom dotíral, čímž se nestačil pásu vyhnout, najel na něj a... NIC. Ať žije férovost.
Naopak pokud po celou dobu držíte se soupeřem krok, ale nemůžete ho předjet, tak na posledním kilometru viditelně zpomalí a nechá vás vyhrát. Přesto je třeba býti dosti obezřetný, protože konce duelů se odehrávají na nezvyklých místech jako je pláž, zkratka nebo vodní kanál, kde jen těžce budete předvídat zatáčky.
I když jsem v průběhu hraní pociťoval, že odemknuté Most Wanted vozy se postupně zlepšují, cítil jsem, že mi chybí nějaké supervýkonné auto. Zlom na sebe nenechal dlouhou čekat. Odemkl jsem 3. nejrychlejší, a moje nejoblíbenější z Need for Speed: Hot Pursuit, auto – Bugatti Veyron, o němž jsem doufal, že ho také nepokazili. Naštěstí ne. Jeho sílu, akceleraci a rychlost úplně zbožňuji, jen ta odolnost není to pravé ořechové (a bohužel stojí milión liber, jinak bych si ho hned koupil). Vydrželo mi až do konce, poslední dvě Most Wanted auta mě o své velkoleposti nijak nepřesvědčila.
S novým elánem jsem se rozhodl ukázat policistům zač je toho loket a začal je úmyslně vyhledávat, ničit a ujíždět. A když sem se rozhodl Hot Pursuit ukončit, prostě jsem jim ujel. Neměli na mě ani omylem. Payback is hell.
Byla to pěkná náplast na úvodní zklamání, ale protože každá zábava jednou začne nudit, dokončil jsem kampaň, otestoval Koenigsegg Agera R a hru vypnul. Autolog ukazuje necelých deset hodin a já nějak nemám potřebu se ke hře vracet. Ale své fanoušky si určitě najde.
Pro: Kampaň, naháněčky s policisty, Bugatti Veyron
Proti: Stereotyp, nastavení grafiky, nitro není v základní výbavě, poškození hřebovými pásy