Strašně moc bych chtěl být diktátor. Strašně moc! A tak, když mé oko kdysi v Tescu uzřelo na křiklavý obal skóre, zbystřil jsem. "Trenažer diktátora nejen pro Muammara Kaddáfího!" To znamená, že i pro mě! A v té době byl plukovník ještě frajer který měl jako osobní stráž stovky krásných revolucoidních roštěnek. To, že ho za pár dní NATO online brutálně zlynčovali mi dnes připadá od skóre trochu bizarní. Hned doma, jsem se rozhodl asi po 33 letech použít ROM. Jakmile jsem konečně skrze vrstvu prachu objevil OPEN, rezavě to zavrzalo, zasyčel had a vyletěl netopýr. Po otevření bukletu jsem byl mírně dezorientován počtem stříbrných stran. Jo to by se nestalo, kdyby to mělo "úroveň" ;). Jelikož jsem hlava, tak jsem na to přišel. Mile mě překvapilo, že mi na v provincii Sin-ťiang, z ruských novin vyrobeném, Scoro mrtvém médiu najel Autorun. Ještě více mě překvapilo, když se podařilo hru nainstalovat. A poté co hra normálně naběhla, mi vypadlo jedno oko z důlků. Tak ono to ještě funguje.
Tak jdeme konečně pařit. Tak za prvé co tu mleli o Kaddafim, vždyť tohle je jasná Castrovina. Banánový ostrov, a El Presidento. Byl jsem ve svém živlu. Celkem slušná grafika, která se v plné palbě i na celkem dobrém stroji sem tam škubne. Mapy byly malé, což bránilo většímu budovatelskému rozvoji, což byl asi účel. Ekonomický a diplomatický aspekt se mi líbil. Nejvíc však zákonodárství a možnost rozhodnou kam se země bude ubírat. Můžete mít zemi silně nacionalistickou, nebo naopak úplně světu otevřenou. Komunistickou, katolickou atak dále. Nejvíc mě štvaly hladomory, čemuž se nedivím, když žrali jen papáju a kukuřici. To vás nabádalo k tomu, začít pěstovat, vyrábět a vyvážet opravdové lokální mňamky a to rum a havana. A když k tomu přidáme ropu máme z banánového ostrova ostrov ryžový. Co s toho, když vás na konci stejně napadnou amíci. To mě ale nikdy nepřimělo, lézt jim do řiti. No a to máme všechno, rum, havana, a banán. Někomu to možná stačí. Já bych však raději měnil koks za kalachy a vyvíjel zbraně hromadného ničení. Tak by měl vypadat trenažer diktátora. Podle mě. Ale když uvážím, že je to vlastně parodie, stojí za zahrání.
Tak jdeme konečně pařit. Tak za prvé co tu mleli o Kaddafim, vždyť tohle je jasná Castrovina. Banánový ostrov, a El Presidento. Byl jsem ve svém živlu. Celkem slušná grafika, která se v plné palbě i na celkem dobrém stroji sem tam škubne. Mapy byly malé, což bránilo většímu budovatelskému rozvoji, což byl asi účel. Ekonomický a diplomatický aspekt se mi líbil. Nejvíc však zákonodárství a možnost rozhodnou kam se země bude ubírat. Můžete mít zemi silně nacionalistickou, nebo naopak úplně světu otevřenou. Komunistickou, katolickou atak dále. Nejvíc mě štvaly hladomory, čemuž se nedivím, když žrali jen papáju a kukuřici. To vás nabádalo k tomu, začít pěstovat, vyrábět a vyvážet opravdové lokální mňamky a to rum a havana. A když k tomu přidáme ropu máme z banánového ostrova ostrov ryžový. Co s toho, když vás na konci stejně napadnou amíci. To mě ale nikdy nepřimělo, lézt jim do řiti. No a to máme všechno, rum, havana, a banán. Někomu to možná stačí. Já bych však raději měnil koks za kalachy a vyvíjel zbraně hromadného ničení. Tak by měl vypadat trenažer diktátora. Podle mě. Ale když uvážím, že je to vlastně parodie, stojí za zahrání.
Pro: Rádio, tvorba prezidenta, zákony
Proti: Vysoké HW nároky, časem nuda a ty blbé hladomory