Thief má především temnou pohlcující atmosféru. Ta je podporována snad vším, co ve hře je. Světem, kde proti sobě (nejen) názorově stojí náboženští fanatici Hammeriti paradoxně představující technologický pokrok a pohani, lidé mající blízko k magii, uznávající přírodu a uctívající její duchy. Když si rozeberete příběh, uvědomíte si, že se vlastně jedná o jednoduché klišé. Dobrým ho dělá styl vyprávění a vhodné začlenění do světa, v němž se odehrává. Hratelnost stojí především na perfektním level designu. Lokace jsou vzhledově úžasné a bez chyby funkční. Poskytují nezapomenutelný herní zážitek a nabízejí několik cest k vytouženému cíly. Na nejvyšší obtížnost (na jinou nemá Thiefa ani smysl hrát) jste nenásilně tlačeni prozkoumávat celé prostředí a sbírat vše cenné, na co oko padne. Zbavit se jen jediného strážného není úplně snadné, každý člověk stojící v cestě tak budí respekt a plížení mezi zombiemi a jiným nemrtvými nahání skutečný strach.

Prvního Thiefa považuji za nejlepší stealth akci. Jestli máte takový typ her rádi, určitě si ho zahrajte. Vlastně v takovém případě jste ho už nejspíš dávno hráli.