Baladur's Gate 2 je pokračováním legendární jedničky, po jejíž bok se staví vyzbrojena rozsáhlejším systémem ras a povolání, delším příběhem, hlubšímy vedlejšímy questy a lepší grafikou. Pro mě však zůstavá v tomto zápolení poraženým a sama sebe uznanou dvojkou. Pojďme se podívat proč.
Kapitola 1. - Chceme Baldur's Gate 2!
Přes všechny svoje kvality je BG2 trochu křečovitě napasovaná na jedničku. Ve hře se nevyskytuje hlavní město Baldur's Gate a samotný název tím trochu postrádá smysl. Postavy převzané z jedničky jsou vybrány asi na základě výzkumu hračského mínění a se spoustou rozhodnutí, která hráč udělal, nebo právě neudělal v jedničce se tu automaticky počítá.
Chudák Xzar a Montaron si evidentně vytahnuli krátkou sirku. Předpokládá se, že hráč hrál za dobro a tu "správňáckou" partu s Miscem, Jaheirou a Imoenou. Nedegraduje to tak trochu samotnou podstatu RPG hned od začátku, zvláště když hráč má v oblibě zlé nekromanty a je následníkem boha "Bhaal, the Lord of Murder"? Takového Minsca jste mohli v Nashkhelu odmítnout, protože (objektivně) to je blb. atd. A co Shaar-Teel?
Fakt, že zásadní část příbehu se točí kolem Imoeny, která je také child of bhaal a vlastně vaše sestra, Gorion na to nepřišel, zvláště když vás měl oba na očích od mala, Imoena byla chytřejší než většina hřáčských postav a většinu času byla na vyšším levelu, a přesto na to během celého děje nikdo nepřišel ani ten Sarevok, považuji asi za největší omyl konceptu BG2.
Zároveň tím odpadá možnost splnit si vlhký sen o tom, že přehnete Imoenu přes cimbuří Candlekeepu, což by bylo pro dospívajícího kluka naprosto přirozená touha z hlediska role-play, zvláště když vyrůstal ve sterilním skoroklášteře a Imoena byla zjevně nej samička v okolí. Teď nevím, jestli tohle označiz za spoiler. Klidně bych si i změnil přesvědčení na dobro kdyby o to stála, nebo z hlediska roleplay k tomu přistoupit nonconsensualně? A nemohla by zmateně zlá postava položit svou sestru (nevlastní). Ale vážně, spousta možností a otázek, které jednička svou volností nastínila je nevratně zničena.
Klidně bych uvítal volnější, spíše ideově než dějove propojené pokračování a hře by to podle mě jen prospělo. Zvláště pokud uvážíme, že Black Isle mělo po fenomenálním úspěchu volnost tak učinit. Nebo nikoliv?
Icewind Dale uznávané tolik nebylo právě kvůli více akčním prvkům, absenci verbovatelných postav napříč dějem a tudíž družiny celkově hráčem vytvořené, což je velice těžké, ne-li nemožné, udělat si sám partu 6-ti postav s vytvořit si k nim nějaký vztah, zvláště když máte na výběr z 11(asi více, ale snad chápete) portrétů.
BG2 tedy, ač perfektně zvládnuté, nedokáže zamést úplně stopy za určitou lacinou podmanivostí ať už ve vyloženě marketingovém názvu nebo výběrem postav.
Nebavíme se tu o jen tak nějaké hře, ale o všeobecně uznávaném aspirantovi na nelepší RPG všech dob, tak se v tom budu vrtat zatraceně do hloubky.
Kapitola 2. - Chceme toho víc!
Samotný nadpis je alfou a omegou BG2. Je toho tam hromada (až na počet postav). Víc zkušeností, víc levelů, víc kouzel, víc a větších epických úkolů, větší město, víc roleplay, víc lásky, víc zrady, víc draků, víc předmětů, víc lektvarů, větší a zlejší zloun, který by si Sarevoka z jedničky namazal na chlaba i s celou jeho partou. V Super Size balení. Nakonec to tak nevadí, protože tvůrci jednotlivých částí se tím nenechali zaslepit a vytvořily spoustu zajímavého.
Souboje party vs party jsou úžasné, mágovská ochraná kouzla a prolamující kouzla ve spojení s dostupností na různých úrovních tu vytvářejí opravdovou strategii a napětí, které se jenom tak neopakuje "Lich - casting spell mantle". Tady se asi shodnu - i já jsem toho chtěl víc. Pouze škoda toho překotného levelování, kdy v rámci pouhého přechodu do další lokace získáváte (počitej partu 6-ti) statisíce ne-li miliony zkušeností.
Kapitola 3. - Chceme to hned!
A tady se dostáváme do problémů. V BG1 bylo Baldur's Gate nejen městem ale i jakousi metou. Pozvolný průběh příběhu pouze umocnil velkolepost pocitu z oteření jejích bran a chvíle, kdy jste se konečně dostali do města. Města, které bylo celou dobu na mapě a bylo velké a tajemné o to víc jste se s radostí pustili do jeho útrob, když k tomu konečně nadešel čas.
V BG2 se po relativně krátkém úvodu dostáváme do Ankhaly, města o několik řádů velkolepějšímu, krásnějšímu a ve všech ohledech překonávajícímu Baldurs Gate. Chtěli jsme to tak, nebo jsme se jen rychle dostaly k lizu a celá bonboniera nám leží na stole a my jen přemýšlíme, ze které strany ji začít ujídat a nevíme kde začít a po snědení jednoho bonbonu máme chuť ji odložit stranou?
Zdali považjujeme za opravdový zážitek dlouhé námluvy se spřizněnou duší, nebo sex na prvním rande s úplným cizincem je na každém z nás, ale BG2 na to dává rychlou odpověd, vede mě do ložnice hned po prním drinku. A ať už je to životní láska nebo jen lepá děva, věci se dali do pohybu až příliš rychle.
Kapitola 4. - Chceme být silní a hlavně důležití!
V BG1 byla hlavní postava vždy takovým pátým kolem u vozu. Jako dějový činitel sice posouvala občas příběh dál, ale ani její speciální od Bhaala z hora dané schopnosti ji nekompenzovali tu sílu, kterou měl mistr lučišník Coran, nebo i ta vytoužená Imoena dual-level na mága okolo 3.-4. úrovně.
Celý přiběh se točil okolo řešení místních problému všeho druhu, které by vyřešila tahle patra, nebo jakákoliv jiná. Hrdinou vás dělalo to, že jste se zhostili výzvy, nikoliv váš původ nebo dispozice. Hlavní postava byla mnohem víc závyslá na přiběhu, než příběh na hlavní postavě.
V BG2 je to kompenzováno množstvím úkolů, kde je možné získat vlastní hrad/mágovskou interdimenzionální transporter a jiné věci. Plynou z nich určité výhody a nejlepší výhoda opravdu z toho hradu, který je hned na té běžné "správňácké" cestě.
Kapitola 5. - Chceme být dobří!
Pokud hrajete za zlo se zlou partou, těžko narazíte na možnost na tom vydělat. Doporučil bych pro zkušené hráče. Už jen to, že dát dohromady partu, kde by měli všichni přesvědčení zlo je prakticky nemožné (není rozumný zloděj?!?), tak veškeré volby které činíte jsou k vám nepříznivé. Už jen to, že se spolčíte s Bodhi upírkou bude za cenu ztráty zajímavých protiupírských předmětů, které dostanete při dobré cestě. A už samotný fakt, že při volbě hry za zlo budete přepadeni zloději za které je 00prd zkušeností, oproti upírům, kteří jsou nejen mnohem zábavnější na boj, ale taky je za každého mnoho desítek tisíc zkušeností.
Takže BG2 přineslo to, co čekala většina fanoušků jedničky. Kdo se nevešel do určitého výřezu zůstal zklamán. Kdybych hodnotil za sebe byl bych mnohem přísnější. Pokud se ale podvolím všem nadpisům kapitol, které jsem zde vypsal a vzdám se volnosti a různorodosti, kterou mi přinesla jednička, mohu si to užít.
Kapitola 1. - Chceme Baldur's Gate 2!
Přes všechny svoje kvality je BG2 trochu křečovitě napasovaná na jedničku. Ve hře se nevyskytuje hlavní město Baldur's Gate a samotný název tím trochu postrádá smysl. Postavy převzané z jedničky jsou vybrány asi na základě výzkumu hračského mínění a se spoustou rozhodnutí, která hráč udělal, nebo právě neudělal v jedničce se tu automaticky počítá.
Chudák Xzar a Montaron si evidentně vytahnuli krátkou sirku. Předpokládá se, že hráč hrál za dobro a tu "správňáckou" partu s Miscem, Jaheirou a Imoenou. Nedegraduje to tak trochu samotnou podstatu RPG hned od začátku, zvláště když hráč má v oblibě zlé nekromanty a je následníkem boha "Bhaal, the Lord of Murder"? Takového Minsca jste mohli v Nashkhelu odmítnout, protože (objektivně) to je blb. atd. A co Shaar-Teel?
Fakt, že zásadní část příbehu se točí kolem Imoeny, která je také child of bhaal a vlastně vaše sestra, Gorion na to nepřišel, zvláště když vás měl oba na očích od mala, Imoena byla chytřejší než většina hřáčských postav a většinu času byla na vyšším levelu, a přesto na to během celého děje nikdo nepřišel ani ten Sarevok, považuji asi za největší omyl konceptu BG2.
Zároveň tím odpadá možnost splnit si vlhký sen o tom, že přehnete Imoenu přes cimbuří Candlekeepu, což by bylo pro dospívajícího kluka naprosto přirozená touha z hlediska role-play, zvláště když vyrůstal ve sterilním skoroklášteře a Imoena byla zjevně nej samička v okolí. Teď nevím, jestli tohle označiz za spoiler. Klidně bych si i změnil přesvědčení na dobro kdyby o to stála, nebo z hlediska roleplay k tomu přistoupit nonconsensualně? A nemohla by zmateně zlá postava položit svou sestru (nevlastní). Ale vážně, spousta možností a otázek, které jednička svou volností nastínila je nevratně zničena.
Klidně bych uvítal volnější, spíše ideově než dějove propojené pokračování a hře by to podle mě jen prospělo. Zvláště pokud uvážíme, že Black Isle mělo po fenomenálním úspěchu volnost tak učinit. Nebo nikoliv?
Icewind Dale uznávané tolik nebylo právě kvůli více akčním prvkům, absenci verbovatelných postav napříč dějem a tudíž družiny celkově hráčem vytvořené, což je velice těžké, ne-li nemožné, udělat si sám partu 6-ti postav s vytvořit si k nim nějaký vztah, zvláště když máte na výběr z 11(asi více, ale snad chápete) portrétů.
BG2 tedy, ač perfektně zvládnuté, nedokáže zamést úplně stopy za určitou lacinou podmanivostí ať už ve vyloženě marketingovém názvu nebo výběrem postav.
Nebavíme se tu o jen tak nějaké hře, ale o všeobecně uznávaném aspirantovi na nelepší RPG všech dob, tak se v tom budu vrtat zatraceně do hloubky.
Kapitola 2. - Chceme toho víc!
Samotný nadpis je alfou a omegou BG2. Je toho tam hromada (až na počet postav). Víc zkušeností, víc levelů, víc kouzel, víc a větších epických úkolů, větší město, víc roleplay, víc lásky, víc zrady, víc draků, víc předmětů, víc lektvarů, větší a zlejší zloun, který by si Sarevoka z jedničky namazal na chlaba i s celou jeho partou. V Super Size balení. Nakonec to tak nevadí, protože tvůrci jednotlivých částí se tím nenechali zaslepit a vytvořily spoustu zajímavého.
Souboje party vs party jsou úžasné, mágovská ochraná kouzla a prolamující kouzla ve spojení s dostupností na různých úrovních tu vytvářejí opravdovou strategii a napětí, které se jenom tak neopakuje "Lich - casting spell mantle". Tady se asi shodnu - i já jsem toho chtěl víc. Pouze škoda toho překotného levelování, kdy v rámci pouhého přechodu do další lokace získáváte (počitej partu 6-ti) statisíce ne-li miliony zkušeností.
Kapitola 3. - Chceme to hned!
A tady se dostáváme do problémů. V BG1 bylo Baldur's Gate nejen městem ale i jakousi metou. Pozvolný průběh příběhu pouze umocnil velkolepost pocitu z oteření jejích bran a chvíle, kdy jste se konečně dostali do města. Města, které bylo celou dobu na mapě a bylo velké a tajemné o to víc jste se s radostí pustili do jeho útrob, když k tomu konečně nadešel čas.
V BG2 se po relativně krátkém úvodu dostáváme do Ankhaly, města o několik řádů velkolepějšímu, krásnějšímu a ve všech ohledech překonávajícímu Baldurs Gate. Chtěli jsme to tak, nebo jsme se jen rychle dostaly k lizu a celá bonboniera nám leží na stole a my jen přemýšlíme, ze které strany ji začít ujídat a nevíme kde začít a po snědení jednoho bonbonu máme chuť ji odložit stranou?
Zdali považjujeme za opravdový zážitek dlouhé námluvy se spřizněnou duší, nebo sex na prvním rande s úplným cizincem je na každém z nás, ale BG2 na to dává rychlou odpověd, vede mě do ložnice hned po prním drinku. A ať už je to životní láska nebo jen lepá děva, věci se dali do pohybu až příliš rychle.
Kapitola 4. - Chceme být silní a hlavně důležití!
V BG1 byla hlavní postava vždy takovým pátým kolem u vozu. Jako dějový činitel sice posouvala občas příběh dál, ale ani její speciální od Bhaala z hora dané schopnosti ji nekompenzovali tu sílu, kterou měl mistr lučišník Coran, nebo i ta vytoužená Imoena dual-level na mága okolo 3.-4. úrovně.
Celý přiběh se točil okolo řešení místních problému všeho druhu, které by vyřešila tahle patra, nebo jakákoliv jiná. Hrdinou vás dělalo to, že jste se zhostili výzvy, nikoliv váš původ nebo dispozice. Hlavní postava byla mnohem víc závyslá na přiběhu, než příběh na hlavní postavě.
V BG2 je to kompenzováno množstvím úkolů, kde je možné získat vlastní hrad/mágovskou interdimenzionální transporter a jiné věci. Plynou z nich určité výhody a nejlepší výhoda opravdu z toho hradu, který je hned na té běžné "správňácké" cestě.
Kapitola 5. - Chceme být dobří!
Pokud hrajete za zlo se zlou partou, těžko narazíte na možnost na tom vydělat. Doporučil bych pro zkušené hráče. Už jen to, že dát dohromady partu, kde by měli všichni přesvědčení zlo je prakticky nemožné (není rozumný zloděj?!?), tak veškeré volby které činíte jsou k vám nepříznivé. Už jen to, že se spolčíte s Bodhi upírkou bude za cenu ztráty zajímavých protiupírských předmětů, které dostanete při dobré cestě. A už samotný fakt, že při volbě hry za zlo budete přepadeni zloději za které je 00prd zkušeností, oproti upírům, kteří jsou nejen mnohem zábavnější na boj, ale taky je za každého mnoho desítek tisíc zkušeností.
Takže BG2 přineslo to, co čekala většina fanoušků jedničky. Kdo se nevešel do určitého výřezu zůstal zklamán. Kdybych hodnotil za sebe byl bych mnohem přísnější. Pokud se ale podvolím všem nadpisům kapitol, které jsem zde vypsal a vzdám se volnosti a různorodosti, kterou mi přinesla jednička, mohu si to užít.
Doom II: Hell on Earth