Bioshock jsem dohrál teprve nedávno. Hru jsem si sice nainstaloval už dříve, ale nějak jsem nebyl schopen začít hrát: To, že v menu nebylo nastavení tlačítko na walk mě zamrzelo, avšak tempo pohybu ze začátku nedosahovalo nějak závratných hodnot. Vše se změnilo, když jsem poprvé sebral zbraň – hasák. Pak náš hlavní hrdina sprintuje tak rychle, že sem se nikdy nedonutil pokračovat, pomalu mi činilo potíže trefit se do dveří, prostředí kolem mě jsem si ani nemoch při pohybu ani pořádně prohlídnout. Nedávno jsem však náhodou objevil patch, kterej možnost chůze přidává – teprve potom jsem uznal hru vhodnou k zahrání. (asi si říkáte, že jsem blbec, ale já to takhle prostě mám - uvádím v profilu, schovívavost!)

Začátek je výbornej, atmosférickej. Říkal jsem si, že to bude něco pro mě: Zajímavá scifi zápletka, Rapture, tísnivá hororová atmosféra. Naneštěstí je vše jinak: Příběh nakonec hodnotím jako naprosto dementní a "zvrat" v něm mi hru dokonce natolik znechutil, že jsem se musel do pokračování vyloženě nutit. Tupě plníme úkoly jakéhosi kohosi, místo aby člověk myslel na logickou otázku jak se dostat ven atp.
Nepřátel je všude jako stromů v lese a strach z nich bohužel nemáte vůbec. Hororová atmosféra, která je přítomna v začátcích tak hodně rychle vyprchá. Vždyť monstra, co chrání sestřičky, jsou prostě k smíchu a sejmout je není vůbec problém, poněvadž oni po vás nejdou do chvíle, když se do nich sami pustíte a tak se náležitě připravíte (nebo je to tím, že jsem milosrdně nezabíjel sestřičky?). Systém ukládání (ty komory) jsem si samozřejmě vypnul, stejně jako debilní šipečku kam jít (takhle si kazit hru?) Nicméně design Rapture se rychle okouká a ke konci mi přišel už nerealisticky trapnej a neustále se opakující (furt stejný obchůdky, melodie, hlášky).
Plazmidy jsou podle mě kravina, co hru kazí a patří spíš do Fantasy RPGčka a to pouze za povování „kouzelník“. Snažil jsem se je nevyužívat vůbec, naštěstí to celkem šlo – nábojů bylo až na konkrétní okamžiky dost. Zaměřovací kříž bohužel nešel vypnout, tak se na přibližovací/zamíření režim v divokých face to face přestřelkách nedostávalo – hra očividně s bláznem, co hraje bez kříže nepočítala – škoda mohlo to bejt o poznání tužší.

Závěrem tedy shrnuju tento počin jako naprosto přeplácanou mozaiku různejch nápadů a motivů, kterej první hodinu hry (která otevírá skvělý možnosti) otupuje v hloupou 3d běhačku, kde jenom kosíte tuny směšnejch nepřátel. Uvedené zachraňuje hudba, občas i povedená atmosféra nicméně megatrapnýho příběhu.
Napoprvé se to dalo zahrát. Podruhé už nikdy více. 75%