Moje další zastávka na poli akčních her. Pamatuji si, jak jsem se těsně po vydání téhle hry snažil rozchodit demo na našem Celeronu 400, 64 RAM, TNT 2 Vanta. Hra se dala hrát na nejhorší grafiku s občasným trháním. Tedy stejná náročnost jako Return to Castle Wolfenstein. Vzhledem ke kvalitě grafiky tedy nic moc. Aspoň, že to nepadá.

Hlavním tahounem NOLFU je hlavně příběh a celkový humor, který paroduje Bondovky a podobné špionážní příběhy jak jen může. Příběh je opravdu skvělý, a hru hodně táhne. Pozadu nezůstala ani hratelnost. Ve hře máte tak pestrou škálu úkolů, že jsem se nestačil nudit. Rozhodně se vyplatí hru procházet spíše stealth způsobem a tiše likvidovat nepřátele. Jen tak si plnohodnotně užijete spoustu dialogů nepřátel. Musím říct, že mnohdy vtipných.

Zvuková stránka je taky super. Skvělý dabing. Díky kterému jsem si ve hře všiml i jakési psychologie postav. Každý má svou minulost, tajemství, motiv. Je to krásně zamotané. Muziku jsem jako obvykle vypnul, protože mě to neustálé omílání podobných motivů prostě rozčiluje. V reálu by to hrdinka taky určitě neposlouchala, i když by byla sebekvalitnější. A to hlavně při tichém postupu. Zbraně také nejsou špatné. Moje nejoblíbenější byla pistole s tlumičem a odstřelovačka. Velké plus je pro mě obtížnost. Tak akorát. Žádná frustrace z bossů či určitých úseků. Zároveň se taky nedá říct, že by to bylo něco super jednoduchého.

Hru jsem dohrál jedním dechem. Bylo to sice za víkend, ale intenzivní. Rozhodně stojí za to.