Ultimátní herní, ale i filmový zážitek. A to nejen díky parádním cutscénám, ale hlavně díky příběhu. Plešatý zabiják s číselným označením "47" se vrátil po šesti letech v plné formě.
V dnešní době přeskriptovaných her jde o opravdové pohlazení po kreativní hráčově duši a po nezbytném počátečním tutorialu už jen zazní: "od teď je vše na tobě, řeš mise dle libosti". To je ten okamžik, kdy nastupuje hráčův "hitmanovský" instinkt a většina fanoušků Hitmana se bude cítit, jakoby Blood Money dohrála předevčírem.

Příběh nebudu kvůli spoilerům moc rozebírat. Snad jen zmíním, že se vše bude točit kolem mladé chráněnkyně Victorie, kterou z nějakých důvodů drží Hitmanova handlerka Diana mimo dosah Agentury. A přesně takový začátek, plný otázek, starých i nových postav, jsem si přál.

Hitman: Absolution je graficky na kvalitativní úrovni her roku 2012. Atraktivních scenérií, nebo chcete-li lokací, je ve hře velké množství a užijete si jak venkov, tak velkoměsto. Ale zase se moc nekochejte západem slunce nebo nasvícenými interiéry, aby vás nemile nepřekvapil kolemdoucí strážce nebo údržbář. Umělá inteligence je na standardní úrovni. Tedy když vás nepřátelé spatří, jdou po vás a neváhají povolat i posily. Naopak když se chováte nenápadně, nevšimnou si nepřátelé ani těch přeplněných beden a skříní omráčenými/zabitými kumpány.

Hitman je především o stealth akci. Ale někdy jsem si vzpomněl na Maxe Paynea a řešil misi jeho metodikou. Například misi, kdy přijelo komando jeptišek k mému hotelu a já měl poté za úkol všechny dámy zlikvidovat. Celou hru jsem odehrál na normální obtížnost, většinu misí jsem končil s hodnocením Veterán, ale i párkrát jako Shadow.

Čím víc se blížil samotný závěr, tím víc jsem chtěl hrát. Finále je parádní, dojde i na příběhové překvapení i závěrečné pomrknutí, které v podstatě slíbí další díl. A teď už jen doufat, že to nebude až za šest let. Každopádně tenhle díl Hitmana považuju za jednu z nejlepších her tohoto roku.