Gordon je zpět. Alyx je zpět, Dog je zpět. A svět se hroutí. Aby se nezhroutil úplně, vracíme se zpět, abychom získali více času, abychom si užili ještě více post-apokalyptického prostředí , díky rozpadající se Citadele, než jen rozbořené budovy. Užijeme si víc a tvrdších Zombie (...Zombine, haha... ehm), užijeme si další a hutnější atmosférické jevy i prostředí, vražednější bitky i Kleinerův proslov, ačkoliv není žádným řečníkem, ale pokusí, směrovaným k přeživším obyvatelům City 17 a jeho okolí, tedy lidem, však oni to naši Vortigaunští přátelé pochopí, a nabádajícím jim k několika hlavním bodům: Milujte, se, množte se, obnovujte, ale teď hlavně zdrhejte!

A tak tedy zdrháme nejen my, Alyx a Gordon, ale celá hra, která díky tomu působí a skutečně i je poměrně dosti krátká. Valve si tady okusilo způsob epizodního vydávání příběhu na pokračování, aby po dvou letech vývoje zjistilo, že to asi nebude ten úplně nejlepší nápad. Hráči totiž po dvou letech čekali trochu víc, než "průlet" světem City 17 a úprk do neprobádané divočiny za hranicemi již padlého udržovacího pole města.

Vypadalo to pěkně, moc pěkně, pěkně se to i hrálo a největším plusem tak byl zřejmě návrat zpět do ruin města a pokračování v boji s neznámými silami. Jenže to bylo skutečně dost krátké. Po kratičké ukázce Lost Coast se také čekalo trochu více technického pokroku, možná lehkého zpomalení postupu hrou a trochu prohloubení příběhu. A nastalo tak nekonečné, skoro rok a půl dlouhé čekání na další epizodu, která bude určitě jedinečná a ještě lepší. Určitě!

"Here we go. We did it, Gordon."