Oproti Left for Dead staví tato hra spíše na takzvaném face to face. Žádný kulomet, tuny střeliva, točit se dokolečka a tadadadada. Mačeta je mi svědkem. Stala se mou nedílnou součástí až do konce hry a místy jsem si připadal jak zaměstnanec masokombinátu Zřud. Počáteční plážovou atmosféru začne pomalu, ale jistě střídat tísnivá, vlhká a těžká až po finále ve věznici. To bylo víceméně povedené, snad až na úplný závěr, který mi přišel neskutečně přehnaný. Ne tak ani kvůli těm šílenostem, které se tam začaly dít, ale spíš to všechno doplácelo na jeden zásadní problém. ZVUK.

Zvukaře týhle hry dělal nejspíš pacient ušního oddělení. Každou chvíli jsem měl během celé hry pocit, že mi zombík funí už už za krkem, ale on byl na metry daleko, a ještě ke všemu úplně v jiném směru, než jsem měl pocit, že zvuk přichází. Nebo jsem nějakýmu chudákovi dupal na hlavu a jeho zvuky byly slyšet tak, jako by tam byl minimálně ještě někdo další. Toho si pochopitelně časem přestanete všímat a kolikrát jsem díky tomu podcenil situaci a někdo tam opravdu byl. A ten konec za deště? 20 metrů od vás někdo střílí, ale vy to neslyšíte. Nebo se z ničeho nic před vámi objeví zajíc (tak jsem říkal těm rychlým). Navíc tihle zajíci kolikrát vybíhali snad přímo z textur nebo odkud viz mise u domorodců v aréně. To bylo taky místo plné nepublikovatelných výrazů.

Další neuvěřitelná chujovina je radar. Tvl, kdo to spáchal??? Tvrdohlavý bastard, který vehementně trvá na určité cestě, a teprve když ho ignorujete dostatečně dlouho, milostivě vám začne ukazovat jinou cestu. Nehledě na to, že dost často ukazuje zbytečně dlouhou a nebezpečnou trasu. A poslední výtka....inventář. Ten je snad vrcholem všech nedostatků. Seberu energy drink, mám v ruce lékárnu, přičemž jsem v ní měl mačetu. Seberu alkohol, najednou ho mám v ruce a co nevidím, místo, abych masokombinátil ožírám se tam jak plážovej playboy. S nepublikovatelnými nadávkami se dobelhávám k nejbližšímu autu a čekám, až ta vopice přejde.

Naopak obrovským plusem je tu kooperativní mód, který jsme s dalšími dvěma hráči využívali dost často a neskonale se u toho bavili. O tom jsme vždy jako malí caparti u sega megadrive snili. Grafické zpracování je velmi dobré a široká škála zombíků působí místy značně nechutně. Příběh je víceméně jednotvárný a není v něm snad jediný originální, či neotřelý prvek. Přes to přese všechno u mě ale převládají pozitivní pocity po dohrání hry, protože je jednoduše zábavná a zvlášť v kooperačním módu nabízí teprve tu pravou porci zábavy. Celkově vzato je to velmi zábavná hra, u které si ale musíte zvykat na spousty neduhů a příběhem taky moc neoslní. Své fanoušky si ale určitě najde.