Továrna na jednohubky opět uplácala další díl a nám nezbývá nic, než vzít párátko, pořádně napíchnout a zhodnotit chuť. Jako první udeří do očí, že… Se vlastně nic nezměnilo. Hra se nám snaží před očima rozprostřít nové lokace a představit pár nových herních prvků, nicméně v jádru se hraje pořád stejně jako o pět let starší brácha Modern Warfare. Kdyby Black Ops II zůstal i co do kvality stejný, ani bych si nestěžoval, podle mě nášup toho „samého“, pokud by dokázal udržet napětí, intenzitu a přinést špičkovou zábavu jako MW1, nepředstavuje žádné selhání. Samozřejmě bychom mohli lamentovat nad nulovým posunem série, potažmo celého žánru, ale to raději nechme být a zabývejme se hrou.
Mezi malou hrstku inovací patří zejména jakési strategicko-akční mise a bohužel musím říct, že jejich provedení mě vůbec neoslovilo. Než sáhodlouze umísťovat techniku a vojáky na obranu určité základny a pozorovat to z vrchu, to si raději zahraju plnohodnotné RTS. Další nápady padly na roboty a létající drony jako nový druh nepřátel, popř. případných spojenců, které si čas od času můžete přivolat na určité místo na pomoc. Šílenější už může být snad jen jízda pouštní prérií na koni s raketometem v ruce… Pocit ze hry tedy oproti Modern Warfare vybočuje z realističnosti, což si nejsem jist, zda je krok správným směrem. Ovšem lépe to koresponduje s opět nerealistickým, ale kupodivu velice působivým příběhem. Ne, rozhodně se nejedná o filmový materiál, opět je nám předložen spletenec pomst a nesmrtelných, drsných mužů, z nichž jde testosteron cítit na sto honů. Ovšem díky nechronologickému vyprávění, více časovým rovinám a působivým (byť hodně béčkovým) zvratům funguje příběh skvěle a označil bych ho za vítěze celé série.
Délka hry je téměř ostudná, na jednu stranu díky tomu hráč prosviští hrou a lépe vstřebá vyhrocenost příběhu, ale na stranu druhou se nezbavíte pocitu odbytosti a zkrátka toho, že jste chtěli víc. Odbytost, nebo chcete-li nepropracovanost se netýká jen délky, ale i absence určitých „kulervoucích“ momentů, jež známe zejména z prvních dvou Modern Warfare. Black Ops má jen pár nascriptovaných sekvencí a k tomu jsou ještě šedivě průměrné... Zkrátka čekal jsem nenáročnou jednohubku a té se mi také dostalo, mohu si tedy s vlažnou spokojeností utřít pusu a jít dál…
Mezi malou hrstku inovací patří zejména jakési strategicko-akční mise a bohužel musím říct, že jejich provedení mě vůbec neoslovilo. Než sáhodlouze umísťovat techniku a vojáky na obranu určité základny a pozorovat to z vrchu, to si raději zahraju plnohodnotné RTS. Další nápady padly na roboty a létající drony jako nový druh nepřátel, popř. případných spojenců, které si čas od času můžete přivolat na určité místo na pomoc. Šílenější už může být snad jen jízda pouštní prérií na koni s raketometem v ruce… Pocit ze hry tedy oproti Modern Warfare vybočuje z realističnosti, což si nejsem jist, zda je krok správným směrem. Ovšem lépe to koresponduje s opět nerealistickým, ale kupodivu velice působivým příběhem. Ne, rozhodně se nejedná o filmový materiál, opět je nám předložen spletenec pomst a nesmrtelných, drsných mužů, z nichž jde testosteron cítit na sto honů. Ovšem díky nechronologickému vyprávění, více časovým rovinám a působivým (byť hodně béčkovým) zvratům funguje příběh skvěle a označil bych ho za vítěze celé série.
Délka hry je téměř ostudná, na jednu stranu díky tomu hráč prosviští hrou a lépe vstřebá vyhrocenost příběhu, ale na stranu druhou se nezbavíte pocitu odbytosti a zkrátka toho, že jste chtěli víc. Odbytost, nebo chcete-li nepropracovanost se netýká jen délky, ale i absence určitých „kulervoucích“ momentů, jež známe zejména z prvních dvou Modern Warfare. Black Ops má jen pár nascriptovaných sekvencí a k tomu jsou ještě šedivě průměrné... Zkrátka čekal jsem nenáročnou jednohubku a té se mi také dostalo, mohu si tedy s vlažnou spokojeností utřít pusu a jít dál…
