Neváhal jsem a Legendary jsem ze Score DVD nainstaloval. Nalákali mě na to jak oni, tak i zdejší hodnocení a celkově recenze.

To, že Legendary v roc 2008 má grafiku, se kterou by se mohlo rovnat maximálně tak v roce 1998 s Half-Life vůbec neřeším. Pro mě je pokaždé podstatná samotná hratelnost. Sám si vzpomínám, že to byl právě Half-Life, díky kterému mohu poděkovat za celou řadu krásných herních vzpomínek. A přitom co si budeme povídat, v porovnání s dnešní grafikou by leckdo z mladšího publika mohl nadávat. Takže přesně z toho důvodu Legendary dostalo šanci. Jenže to jsem nevěděl, že ono bude zprasené na více frontách.

Legendary má, když už nic jiného, vcelku zajímavý příběh. A když už grafika nehraje prim, tak určitě zaujme řada animací, které se po celou dobu hraní dějí. Jenže ty jsou vykoupeny neuvěřitelně nudným sestavením lineárního postupu, který nejenom, že je otravný, ale ještě k tomu Vás donutí se na naprosto pitomých místech zaseknout, protože člověk neví jak dál. Ona totiž vede jenom jedna cesta. Stalo se mi, že když jsem chtěl jít jinudy, hra mě nemilosrdně odpálila.

Každopádně na zabavení hra poslouží. I když pravda, ty zásekové chvíle jsem vysloveně nesnášil. Nakonec jsem ale hru nedohrál, protože na ní nebyla ani chuť a ani čas. Zase je škoda čas investovat do takovéhle věci, která bohužel ani z té hratelnosti moc nepobrala. Béčko jak vyšité ve všech ohledech. A pokud si o tom nejste ještě jistí, tak hudba a úvodní titulky a la Quake, Doom, Hexen nebo Heretic, Vás o tom naprosto okamžitě přesvědčí.