V dnešní době, kdy vedle sebe postavíte MoH a CoD s tím, že si zahrajete 'najdi deset rozdílů', působí tato hra jako viagra na Hugha Hefnera. Připadalo mi to jako mix BulletStorm, Gears of War a Splinter Cell, tedy takový mišmaš, kterému bych se asi vyhl, nebýt pochvalných recenzích. Však taky už nejsem nejmladší a nemůžu hrát všechny hry, ačkoliv bych třeba i chtěl.

V základě je to naprosto tuctová střílečka, kde vás hned od začátku nakrkne několik věcí, které jsou podobně příjemné jako noví romští sousedé. Je to ono nechvalně známé mačkání povelů i k takovým jednoduchým úkonům, jako je seskočení z plošinky (nestačí prostě jít dopředu?) nebo vytlačení Bona na záchodě, dále běhání je na stisk, ne na držení, což mě taky stálo ve hře pár zbytečných smrtí a měl jsem chuť ten mezerník vyhodit, spokojil jsem se tedy s tím, že správnej emerickej soldžr neběhá. Zasvinil by si oblek. Ale on si ho zasvinil i tak, stejně jako svůj obličej, díky vývoji příběhu.

Graficky se jedná o wow-efekt hru, tedy zdálky ty mrakodrapy vypadají naprosto úchvatně, zblízka už je to o dost horší (Unreal Engine, klasika), ale účel splňuje a tímto ji rozhodně nehaním, spíš naopak. Hudba a ozvučení jsou hodně dobré, hlavně bitevní vřava a především výbuchy dají reprákům zabrat jako vepřo knedlo zelo Keiře Knightley. Už jsem nakousl příběh a ten už tu několikrát byl (taky měl někdo deja-vu v podobě Klubu rváčů?), takže zas tak mě nenadchl, ale z čeho jsem byl naopak nadšenější než politik po hlasování o zvýšení poslaneckých platů byly rozhodnutí ve hře. Je jich tu teda jen pár, ale jsou vynikající. Ale ty se nedozvíte, jelikož zapínám svůj neviditelný font - CHEATER! ok, takže ty rozhodnutí. Nejvíce mě dostal samozřejmě konec, kde jsou tři možnosti jak hru ukončit. Já si vybral zabít sám sebe, jelikož mi přišlo amorální, abych nechal sám sebe žít s vědomím toho, co jsem udělal. I když jsem se snažil, zachránil jsem rukojmí namísto vojáka, ovšem v místě s visícími mrtvolami jsem snipery zabil, protože jsem si řekl, že této Sophiiny volby se nemíním účastnit. Možná to ovlivnilo i mé konečné rozhodnutí skoncovat sám se sebou, a že kdybych jednoho z visících osvobodil, zastřelil bych Konrada, ale to už se nedozvím. V místě, kde nás obkličovali civilisté po smrti Luga, jsem neposlechl Adamse, i když jsem si myslel, že toto musí být skript a že civilisty postřílet budu muset. Jaké bylo moje obrovsky příjemné překvapení, když jsem v podstatě náhodně vystřelil do vzduchu ve snaze najít humánnější řešení než to konečné, civilisté otočili rychleji než Karolína Peake z postu ministryně obrany. Brilantní!

Každopádně tyto rozhodnutí ve hrách miluji i nenávidím zároveň. Doufám, že víte co tím myslím. Hra je v tomto vynikající, ukazuje nám hráčům věrnější tvář války a současně všechny své vztyčené prostředníky na hry typu Medal of Honor apod. Bravo a za toto tleskám. Ovšem některé chyby i technického rázu, kdy v cutscénách často nefungují zvuky (člověk toto musí začít řešit na steam fórech a tak dále, nakonec jsem to však zprovoznil v pořádku), nebo i fakt, že se jedná o koridorovku, nemůžu jít s hodnocením výš jak 70 %. Ovšem jak tvrdím, 70 % je nadprůměrné hodnocení a tato hra, pokud jste fanoušci válečných stříleček, by měla být ve vašem hledáčku. Potlesk pro Yager, neplacený, nefalšovaný. Projeto na nejvyšší obtížnost.

Achievs: 31/50