Dlouho jsem čekal na to, až nějaká hra překoná nebo alespoň dostihne v shitovosti Operation Matriarchy. Dočkal jsem se. Devil Inside je tak nehorázná sbírka leveldesignérských failů, programátorských chyb a záměrně špatně (to už musí být opravdu úmysl, jinak by toho nebylo tolik) navržených herních postupů, že být v kinematografii, tak je pod tímto kusem bezpochyby podepsán Ed Wood.

Premisa je skvělá, o tom žádná. Hlavní hrdina Dave (který má schopnost se přeměnit v démonku Devu) se vydává v rámci televizní show ne nepodobné Running Manovi do strašidelného domu a jeho okolí. K dispozici má široký arzenál zbraní, sbírá různé předměty (ústřižky, které radí jak dál, knihy atd.). Na určitých místech se také může přeměnit v démonku Devu, která místo zbraní používá v boji různá kouzla.

Průser první jménem kamera. Tak nějak jsem si zvykl na to, že v survival horrorech je nejvíc survival nerozmlátit klávesnici/myš/gamepad v momentě, kdy hlavní hrdina běží po dvacáté třetí proti kameře (a vy tím pádem netušíte naprosto kam) nebo čumí z metru do zdi, aby nedej Bůh nebyli vidět nepřátelé v okolí. Devil Inside jde v tomto ještě o něco dál, kamera s železnou pravidelností zabírá právě takovou část okolí, aby nebylo vidět střílející nepřátele, případně v bludišťoidních levelech (demence levelu Půda je i bez toho kapitola sama pro sebe) střídá nesmyslně záběry tak, aby člověk naprosto netušil, kde se nachází.

Průser druhý jménem ovládání. Ať hrajete čistě na klávesnici (nemožné), klasicky na klávesnici a myši nebo na gamepadu, tak hlavní hrdina poskakuje jako koza, při míření kývá rukou sem a tam (takže trefit se přesně je dost problém) a imrvére se díky špatně udělanému pohybu o něco zasekává (občas je díky tomu nutné i restarovat pozici). Některé ovládací klávesy nejdou převolit (inventář), hra také u gamepadu rozeznává poze jeden analog, takže si o komfortním gamepad ovládání nechte zdát.

Průser třetí jménem boje. Že se nepřátelé objevují mimo kameru už jsem psal, zejména v levelu "Půda" vás tímto budou nehorázně srát, protože jsou až na výjimky všichni ozbrojeni střelnými zbraněmi a je jim opravdu fuk, že vy je zrovna nevidíte. Deva se občas při střelbě (která nejde narozdíl od střelby Dava ovládat a funguje zde autoaim) míjí, což v kombinaci s rychlou vyčerpatelností many (jde dobíjet pomocí zelených koulí, které vylétávají náhodně ze zabitých nepřátel, na jejich absorbci ovšem z nepochopitelného důvodu nesmíte bojovat - systém "Ready Wespon" jako v Silent Hill) je opravdu švanda.

Průser čtrtý jménem design. Až do výše zmiňované půdy se na leveldesign příliš stěžovat nedá. Půda tomu dává těžce na frak, protože je opravdu legrační hledat cestu v bludišti plném střílejících nepřátel, s imrvére stříhající kamerou a velice špatně viditelnými dveřmi. Mapu je sice možné najít, ale vtipně neukazuje vašei aktuální pozici. Když se výše zmíněné výtky navíc zkombinují s absencí normálního savu (ukládat můžete pouze na pár místech u speciálních TV, u některých dokonce pouze jednou), tak je opravdu o zábavu postaráno. Půda není z hlediska bloudění jediná, ale je rozhodně nejhorší. Občas si také autoři řekli "Proč nenechat zabít Dava na jednu ránu nějakou nestvůrou, příště tam alespoň vleze jako démonka".

Průser čtvrtý jménem bugy. Občas se některý skript půstí špatně (nestvůry se například mají pustit do sebe, ale místo toho sesmaží vás), nestvůry se často zasekávají do objektů, několikrát se mi stalo, že Deva místo získání dalších kouzel na speciálních místech opakovala stejný dialog nekonečněkrát dokola. Co mě ovšem dostalo a kvůli čemu jsem hru zatím nedohrál, je veselý bug, kdy se zasekne postava, se kterou máte utéct z podzemí. Celá záležitost je samozřejmě vyšperkovaná tím, že se kolem Vás objeví mrak nepřátel, postava rozhodně není nesmrtelná a navíc je celý útěk časově omezený.

Naprosto souhlasím s ostatními, Devil Inside má výborný základní nápad. Ovšem herně je to tragédie, jakou opravdu dlouho nepamatuju.

EDIT po dohrání: Hodnocení zůstává, roky jsem nehrál z herního hlediska něco tak prasácky vymyšleného a naprogramovaného.