V rámci doplnění herních znalostí jsem pojal za příjemnou povinost projet si celou sérii Silent hill, která mě dříve téměř minula, a to pěkně od jedničky, jak se sluší. První díl mám již za sebou a předevčírem jsem dokončil i díl druhej:

Negativa - občasnej boj s kamerou (někdy i prohranej), nemožnost užití myši pro rozhlížení, potíže s ovládáním, především pak doslova rozčilující ovládání puzzlů – to vše hře zcela promíjím, protože tady se, prosím pěkně, jedná o umělecký dílo a ne lecjakou zombie mlátičku!

Atmosféra hry je uchvacující. Design, textury, zvuky a třeba i ticho – to vše je namícháno v tom správně nepřeplněném strašidelném kokteilu, kterej mě osobně sednul naprosto. Akční pasáže příjemně střídají hádanky, kdy člověk musí skutečně přemejšlet, obtížnost obojího jest při těžším nastavení skutečná challenge.

10% nahoru je za naprosto uchvacující příběh, kterej do poslední minuty má pořád co říct! Super hlavní hrdina, kterej působí křehce a zranitelně – jako člověk (hráč)a ne hrdina počítačových her.
K tomu přičtěme krátký, ale velmi důstojný přídavek – Mariina cesta do parku, kterej původní příběh ještě příjemně okořeňuje. 2x za hru (nebudu psát zbytečně spoiler, ti co hráli, určitě dobře vědí) :) se mi stalo, že jsem skutečně hleděl na monitor s otevřenou pusou a musel vnitřně zpracovat právě probíhající události bortící předpokládaný směr příběhu. Dobrá práce!

Dalších 10% nahoru potom jde za doslova dechberoucí hudební doprovod. Akira Yamaoka opravdu zabodoval v plné výši. Hra hudbou šetří a je to jenom dobře – píseň musí vyznít a tady se tak skutečně děje. Především klavírní skladby "True" a "Promise" už mi zůstanou v hlavě až do smrti!

Rozhodně lepší jak předchozí díl. Už se těším na trojku. 100%