Poslední ze tří Stalkerů, ke kterým jsem se dostal je prequelem dílů zbývajících. Jako v ostatních dílech je i v tomto Zóna zoufale přelidněná, ale na druhou stranu, proč ne. Tady si ještě lidé naplno neuvědomují jak moc zlé místo Zóna je. A Zóna se teprve probouzí, divočí. Pochopitelný je tedy i nižší výskyt mutantů, třeba na kuře jsem narazil jen jednou.
Mám rád realistickou grafiku a to je něco, čím Staker série vyniká. Co ale stejně jako v ostatních dílech zamrzí jsou občasné pády hry, ukradené neobratelné mrtvoly a novinkou jsou neviditelné ploty, jen tyčky trčí ze země. V jednom případě mi elektrický plot připravil nepříjemné překvapení, spojené s loadem. Vizuálně pěkné střídání dne a noci zaprudí, protože v terénu na noc nikde hlavu nesložíte, chybí tu totiž aktivovatelné postele. Nevím tedy jak vy, já bych ale za žádnou cenu v noci ven rypák v Zóně nevystrčil.
Atmosféra druhé půlky hry je opět dechberoucí, obzvlášť v Rudém lese, kolem Továrny, i ten závěr, kdy tvrdě tlačíte na Monolith má něco do sebe. Jen na ty skutečně zapamatovatelné momenty je Clear Sky o něco chudší, než první bráška. Dostanete se na stará známá místa z ostatních dílů, jen časově dříve. Překvapivě hodně událostí mi do sebe zapadalo a co nezapadalo, to jsem si domyslel.
Kde hra bohužel dost ztrácí je první půle. Zkrátka ta doba, kdy se jako v podstatě řadový stalker potulujete Zónou a hledáte, do čeho byste píchli. Ta část, kdy místo detektoru máte upravenou dětskou chůvičku a vykrvácíte z každé oděrky. Jak získáte první artefakty, slušný oblek a zbraň s hledím, je všechno jak má být. Proto vězte, že pro kvalitní herní zážitek je třeba vydržet, nezaplétat se s frakcemi a tlačit to dopředu k NPP Chernobyl. Všechno mimo hlavní linie je tu spíše do počtu, tedy frakce, upgrady a cashe. Obtížnost - je přiměřená sérii, hrál jsem na normál, ani jednou jsem se nevracel něco prodávat, hru jsem dokončil s druhou zbrojí, co mi kdosi vnutil. Na asi dvěstěpadesát loadů. Proti jedničce na hard zívačka. Doporučuju využívat ty sniperky s tlumičem, je to jedna z nejlepších zbraní ve hře a v podřepu, s vypnutým světlem a zdálky si někdy připadáte skoro jako na tropickém ostrově Far Cry a ne někde na Ukrajině.
Jestli se vám ostatní Stalkeři líbili, je tato další dávka emocí ze Zóny právě pro vás. Pokud vás Zóna, bratři Strugačtí i artové filmy ze Sovětských republik míjí, vraťte se ke svým sportovním hrám, ruce pryč tohle byste stejně neocenili.
Kdo čekal happyend, nedával asi v navazujících dílech pozor, hon za Strelokem je totiž jeden velký omyl. V prvním díle jdete ve Strelokových stopách a do značné míry dotáhnete to, co on začal, to, co jste v Clear Sky překazili.