Probral jsem se u zamrzlého ledoborce. Vypadá to, že jsem živý. Co teď? Mám nějaké vidiny umírajících lidí. Nejspíš dnes už nežijící posádka. Jenom doufám, že zima bude můj jediný problém.
...
Právě jsem prožil poslední chvíle nějakého nebožtíka. Možná bych se do něj mohl vtělit znova a zachránit ho... Povedlo se, nechť tvá duše nalezne klid. Nemám jinou možnost než dál prozkoumávat loď. Ale ta zatracená zima.
...
Asi blouzním, právě mě napadl jeden z členů posádky. Problém je, že už dávno nežil. Box sice není moji silnou stránkou, i tak leží a snad už napořád. Potom že zombie neexistují. Aspoň jsem dokázal najít zdroj tepla. Netuším, jak můžou fungovat, ale ještě že tak.
...
Měl jsem na střední víc posilovat. Teď dokážu uběhnout sotva dva metry a pád ze sebemenší výšky se rovná okamžité smrti. Ve vidinách často slyším kapitána a jeho prvního důstojníka. Moc spolu nevycházeli.
...
Konečně, střelná zbraň! Bohužel je mají i místní mrtvoly. Naštěstí nestřílí o nic líp, než já. Po pěti vzájemných výstřelech konečně padl k zemi. Nadobro.
...
Nejdřív na mne vyběhl jeden z nich se svářečkou a teď jsem musel zabít dalšího s pavoučíma nohama. Snad už tady nečeká žádné další podobné překvapení. Pořád netuším, co znamenají ty obrázky roztroušené po lodi. Jaký příběh mi to vyprávějí?
...
Nepočítám už, kolik z členů z bývalé posádky zemřelo pomocí mé zbraně. Dorazil jsem na ošetřovnu a ty vidiny konečně dávají trochu smysl. Zdá se, že na lodi vypukla nějaká nemoc. Uvidím, co ještě zjistím.
...
Kapitán zešílel, ale není se co divit. Dělá to tohle místo. Cosi tu je. Už hodně dlouho. Z poznámek, které jsem našel vím, že se tu kdysi něco odehrálo. Tenhle ledovec ukrývá nějaké tajemství.
...
Možná můj poslední zápis. Už chápu, o tady co jde. Můžu spasit víc životů, než jenom ten svůj. Musím to dokázat, protože když ne...

*výpisy z deníku Alexandra Nesterova*