Metro jsem koupil během slevové mánie na Steamu asi před rokem, ale jelikož jsem neměl dostatečně silný počítač, tak se hra řesunula do kolonky "na pozdějc". Takže jsem na ní zapoměl. :)
Přišel nový počítač, začaly se rozehrávat hry z kolonky "na pozdějc", a protože S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat si usmyslel, že tenhle počítač je na něj až moc nový, tak jsem začal hledat hru, která by mohla mít podobnou atmosféru. Nakonec jsem zjistil, že Metro má atmosféru úplně jinou. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že se to hraje sakra dobře. Dál budu už jen vypíchávat různé detaily, protože většinou neudržím myšlenky pohromadě, plus to důležité je do detailu rozvedeno v předchozích komentářích. :)

- Příběh se mi vpodstatě líbil v tom, že skoro žádný nebyl, takže mě mnohem víc bavila cesta, než abych zjišťoval, jak to vlastně skončí.
- Kupování za silnější náboje by byl celkem originální prvek, kdybych nevěděl, že moje muška stojí za prd, takže silnější náboje budu vždycky používat jako peníze, než aby mi bylo líto, že jsem je vystřílel do zdi.
- Detail, co se mi hodně líbil: Když obíráte mrtvoly o náboje, tak na nich fakt jsou vidět a mizejí podle toho, jak je sbíráte. Sice párkrát se stala taková blbost, že z očividnýho pásu nábojnic sem sebral jen jeden, ale koule to taky netrhá.
- Obydlené stanice metra jsou hezké a živé. A dokonce mě i bavilo poslouchat, jak se lidi maj a jejich historky o prokletých stanicích (kterýma samozřejmě nakonec projdu žejo).
- Napřed jsem si myslel, že prorubávat se jenom tunelama v metru bude dost stereotypní, ale on je fakt každý tunel, každá stanice, nějakým způsobem odlišná, takže mi to vůbec nevadilo.
- Na druhou stranu párkrát vylezeme ven, ale tam po prvotním "Jéé, pěkný." začneme řešit zpruz se špatnou orientací, nakřáplou plynovou maskou a sháněnim filtrů.
- Plynová maska byl na jednu stranu taky originální náprd a kontrolování času, kdy vyměnit filtr, byl zase jeden z menších detailů, co se mi líbil. Jenomže zrovna tuhle část jsem měl nějak zabugovanou, takže i když jsem vyměnil filtr, tak Artyom dýchal jak těsně před smrtí. Kromě toho hodinky neukazovaly, kolik mam času na výměnu dalšího filtru, takže jsem musel měnit, když se mi začal mlžit pohled. Což je uprostřed přestřelky s vojákama dost o nervy.
- Kvérů je málo, ale každý je jiný. Cožde. A líbila se mi možnost, jak postupně nabíjet pumpovací brokovnici. (Jsem uprostřed bitvy, stačí si dát jednu patronu do zálohy, abych stíhal střílet. Je před bitvou, prdnu si jich tam třeba 6 najednou. A je to i vidět.)
- V některých úsecích vám hra kurví mušku. Ale je to podané celkem dobře a logicky. Když jste na nějakém vysokém baráku, tak zafučí prudký vítr a muška se rozklepe. Zvlášť se mi líbila část, kdy najdete malého kluka a on vám vleze na záda. Míření bylo fakt příšerný, ale zase na druhou stranu vás hošan upozorňuje na vylézající obludy a ukazuje skrytá místa. Takže mi nakonec ani nevadil.
- V několika případech jde projít nebezpečná oblast stealth stylem. Jenomže díky ukládání jenom na checkpointy jsem na to neměl nervy.
- Lezení po žebříku bylo takové nedomrdlé. Když po něm lezete, tak můžete koukat akorát před sebe. A když po něm vylezete až nahoru, tak vás to najednou vyplyvne z animace lezení... no a prostě pár žebříkových smrtí jsem měl.
- U vojáků jsem viděl lehký náznak inteligence, kdy se mě snažili vygranátovat z pozice a občas i flankovat. Moc často to ale nedělali. Příšeráci jsou samozřejmě všichni dementi. :)
- Takový morbidní detail, co se mi líbil - vojáci po zastřelení ještě chvilku legračně chrchlaj a chroptěj.
- Závěrečný boss fight byl takový... divný.

Celkově jsem tedy spokojený. Chytlo mě to, pustilo až na konci a nebýt pár menších bugů, tak tomu dám i o 5% víc.