"Elliote, ty idiote! Pošli tam mé nejlepší oddíly a ať mi přinesou hlavy těch rebelů na podnose! A řekni jim, že když selžou, tak jim zabiju děti a ženy!"

Pokud se snad rozhodnete rozehrát tenhle mistrovský kousek, uslyšíte podobné hysterické výlevy královny Deidranny více než často. Není ani divu, že tak zuří. Přeci jen, na začátku jste jen samotný žoldák s pár desetitisíci dolary na účtě a o pár týdnů a měsíců později už máte pořádnou žoldácko/rebelskou bandu a té fašistické huse berete jedno město a jednu základnu za druhou.
A o to ve zkratce jde.
JA2 je prostě klenot. Nestárne, nepřestává bavit a současné hry se od něj mají co učit. Ať už je to prvotřídní taktický boj, kvantum zbraní a žoldáků, originální tvorba postavy a všelijaké vedlejší úkoly, dobývání měst a základen a obrovský smysl pro detail, tahle hra zcela drtila svoji konkurenci tehdy a drtí ji s přehledem i dnes.
Obtížnost je tak akorát a stereotyp se jen tak nedostaví. Kouzlo opakovaného hraní zůstává i po letech.

K žoldákům si vždy vytvořím jakýsi vztah a není lepší moment, než když je někdy necháte vzdát, aby se zachránili a následně uspořádáte ohromnou záchrannou akci, při které je z toho děsivého koncentráku zachráníte. Jindy musíte své krvácející nebojeschopné žoldáky dostat z obklíčení...tedy, vlastně nemusíte. Celá hra je v tom, jak boj vedete a co děláte nesmírně volná.
Ale tak když už toho žoldáka máte nějaký ten týden, dali jste si s ním práci a přirostl vám k srdci svými hláškami...tak je prostě čas rozházet kouřové granáty, přišpendlit nepřátelé k zemi palbou a rychle pro raněného kamaráda!

JA2 je hra pro srdcaře, pro ty co rádi bojují a nevadí jim semtam přísné potrestání chyb, pro ty, co se rádi cítí odměněni za své úsilí. Je milovaná a zcela zaslouženě.

(Hra v 1.13 by si snad zasloužila vlastní profil)