Stejně tak jako spoustu dalších hráčů, i mě si získala jak sugestivní atmosféra Maxe Payna 1 i 2, tak záplava epických přestřelek v bullet time. Trojka na sebe nechala drahnou dobu čekat, což jsem ale považoval za dobré znamení; rozhodně lepší přístup, než chrlit jednu bezhlavou akčňárnu za druhou, jak to dělají jisté společnosti.
Nejvíc jsem se popravdě obával, jak se podaří přenést nádech marasmu a Maxův sarkastický pohled na svět, a musím říci, že i když hra obsahuje momenty, které způsobí, že se i herní mazák nostalgicky pousměje, značná část atmosféry, jíž byly předchozí díly nasyceny, do třetího dílu vyprchala.
Společně s komiksovými pasážemi líčícími příběh zmizely především osobnosti, které si člověk oblíbí nebo znelíbí, protože nevím, jak vy, ale já mezi postavami třetího dílu marně hledal jakési charizma, které hlavní protagonisté i antagonisté předchozích dílů podle mého názoru měli.
Abych ale nevypadal jako nerudný škarohlíd, přestřelky jsem si užíval i v tomto díle, grafická stránka hry ten zážitek jenom podtrhovala, a dobře zpracovaný byl i systém krytí. Jenže je tu háček.
Problémem, na kterém se jistě podílela i zcela neodůvodnitelná nemožnost přeskakování animací (která mě u her obecně nutí ťukat si prstem na čelo tak, že by se na něm daly hrát kuličky), byť již člověk danou fází hry prošel, byl spád, který hře do značné míry chyběl jednak kvůli zmíněné nemožnosti rušení animací, které bych kolikrát klidně raději neviděl, druhak kvůli tomu, že na mě často hra působila dojmem, že sotva se začíná akce dostávat do varu, přijde buď animace nebo konec mise. Systém krytí, který mi ve spoustě jiných her chybí, byl zpracován sice pěkně, ale zase jsem díky němu necítil potřebu používat tak často bullet time, což pokládám za jeden z charakteristických rysů předchozích dílů
Celkem vzato považuji Maxe Payna 3 za nadprůměrnou hru, které se ovšem nedaří jít ve (pravda těžko napodobitelných) šlépejích předchůdců. Kdyby šlo o nezávislou hru, možná bych šel s hodnocením výše, ale pokračování pecky typu Maxe Payna 2 se zkrátka měří přísnějším metrem.
Nejvíc jsem se popravdě obával, jak se podaří přenést nádech marasmu a Maxův sarkastický pohled na svět, a musím říci, že i když hra obsahuje momenty, které způsobí, že se i herní mazák nostalgicky pousměje, značná část atmosféry, jíž byly předchozí díly nasyceny, do třetího dílu vyprchala.
Společně s komiksovými pasážemi líčícími příběh zmizely především osobnosti, které si člověk oblíbí nebo znelíbí, protože nevím, jak vy, ale já mezi postavami třetího dílu marně hledal jakési charizma, které hlavní protagonisté i antagonisté předchozích dílů podle mého názoru měli.
Abych ale nevypadal jako nerudný škarohlíd, přestřelky jsem si užíval i v tomto díle, grafická stránka hry ten zážitek jenom podtrhovala, a dobře zpracovaný byl i systém krytí. Jenže je tu háček.
Problémem, na kterém se jistě podílela i zcela neodůvodnitelná nemožnost přeskakování animací (která mě u her obecně nutí ťukat si prstem na čelo tak, že by se na něm daly hrát kuličky), byť již člověk danou fází hry prošel, byl spád, který hře do značné míry chyběl jednak kvůli zmíněné nemožnosti rušení animací, které bych kolikrát klidně raději neviděl, druhak kvůli tomu, že na mě často hra působila dojmem, že sotva se začíná akce dostávat do varu, přijde buď animace nebo konec mise. Systém krytí, který mi ve spoustě jiných her chybí, byl zpracován sice pěkně, ale zase jsem díky němu necítil potřebu používat tak často bullet time, což pokládám za jeden z charakteristických rysů předchozích dílů
Celkem vzato považuji Maxe Payna 3 za nadprůměrnou hru, které se ovšem nedaří jít ve (pravda těžko napodobitelných) šlépejích předchůdců. Kdyby šlo o nezávislou hru, možná bych šel s hodnocením výše, ale pokračování pecky typu Maxe Payna 2 se zkrátka měří přísnějším metrem.
Shadow of the Tomb Raider
Pro: Impozantní vizuální zpracování, duch epických přestřelek (občas), záblesky typické atmosféry, Maxovy postřehy
Proti: Klišovitý příběh se zapomenutelnými postavami, legendární atmosféra pouze tu a tam, souboje již nejsou tak „Paynovské“, často rušivé a nezrušitelné animace