Tomb Raider je poměrně hodně vyprázdněná hra, přestože sem tam pokukává po mnoha různých žánrech.
Je to tak trochu všechno, a zároveň nic.
Tady na databázi si to hraje na akční adventuru, ale jediný pořádný adventurní prvek, který jsem během hraní vypozoroval, spočíval v tom, že sebrání lékarničky a střeliva trvá asi pětkrát déle, než ve 3D akčních hrách.
Daleko silnější je prvek logické hry, a sice všelijaké to zdlouhavé přesouvání a sestavování krychlí na určitá místa, aby se mohl hráč dostat do úzké únikové uličky a tou pak přeběhnout do další rozlehlejší lokace, kde ho čeká to samé.
Občas se to tváří jako akční hra. To by ovšem nesmělo být ovládání takové, že se prakticky nedá mířit. Naštěstí Lara míří sama. Stačí se tedy nějak natočit, trochu u toho poskakovat a občas použít lékarničku. Moc mě to nebavilo.
Nejsilnější měrou je zde zastoupen žánr plošinovky. Hlavní herní čas člověk stráví (kromě běhání) skákáním na různé krychle, kvádry, plošinky, uhýbání pastem a přelézáním. Tato část hry je asi nejzajímavější, přestože jsou výše zmíněné činnosti velmi rychle stereotypní a úmorné.
Co mi na Tomb Radeirovi jedničce hodně vadilo je také přílišná čtvercovost a uzavřenost světa. Nepůsobí to reálně. Všechny plošinky mají čtvercový půdorys, posuvné krychle se vždy přesně na milimetry vejdou do krychlových chodeb, které mají vždycky asi 2x2 metry. Čas od času je nějaká plošinka zkosena na pravoúhlý trojúhelník nebo jakýsi lichoběžník (samozřejmě čtvercového půdorysu), což se pak projevuje tím, že jejich textura (původně určená pro klasický čtverec) je očividně zmenšena a vypadá vyblitě, rozmazaně a smrštěně.
K dohrání hry jsem se musel dost nutit, a to i přesto, že design některých levelů je poměrně zajímavý. Naštěstí poslední tři levely stojí opravdu za to. Hráč cítí, že už se blíží závěr, vše se tak nějak koncentruje a začíná se budovat napětí. Zároveň grafické ztvárnění posledních tří levelů je úplně jiné, než zbytku hry. Konkrétně u levelu Natla's Mines jsem konečně uvěřil, že jsem v nějakém dole a to díky tomu, že k vyblitým texturám konečně přibyly konkrétní objekty typu řídící středisko, barely, koleje nebo důlní vozík.
Celkově však převládá nemastná neslaná pachuť v ústech. Té hře prostě chybí ještě něco navíc, nějaký prvek, který by ji oživil. Možná interaktivnější zpracování příběhu, které by adventuře slušelo. Takhle je to trochu nuda.
Je to tak trochu všechno, a zároveň nic.
Tady na databázi si to hraje na akční adventuru, ale jediný pořádný adventurní prvek, který jsem během hraní vypozoroval, spočíval v tom, že sebrání lékarničky a střeliva trvá asi pětkrát déle, než ve 3D akčních hrách.
Daleko silnější je prvek logické hry, a sice všelijaké to zdlouhavé přesouvání a sestavování krychlí na určitá místa, aby se mohl hráč dostat do úzké únikové uličky a tou pak přeběhnout do další rozlehlejší lokace, kde ho čeká to samé.
Občas se to tváří jako akční hra. To by ovšem nesmělo být ovládání takové, že se prakticky nedá mířit. Naštěstí Lara míří sama. Stačí se tedy nějak natočit, trochu u toho poskakovat a občas použít lékarničku. Moc mě to nebavilo.
Nejsilnější měrou je zde zastoupen žánr plošinovky. Hlavní herní čas člověk stráví (kromě běhání) skákáním na různé krychle, kvádry, plošinky, uhýbání pastem a přelézáním. Tato část hry je asi nejzajímavější, přestože jsou výše zmíněné činnosti velmi rychle stereotypní a úmorné.
Co mi na Tomb Radeirovi jedničce hodně vadilo je také přílišná čtvercovost a uzavřenost světa. Nepůsobí to reálně. Všechny plošinky mají čtvercový půdorys, posuvné krychle se vždy přesně na milimetry vejdou do krychlových chodeb, které mají vždycky asi 2x2 metry. Čas od času je nějaká plošinka zkosena na pravoúhlý trojúhelník nebo jakýsi lichoběžník (samozřejmě čtvercového půdorysu), což se pak projevuje tím, že jejich textura (původně určená pro klasický čtverec) je očividně zmenšena a vypadá vyblitě, rozmazaně a smrštěně.
K dohrání hry jsem se musel dost nutit, a to i přesto, že design některých levelů je poměrně zajímavý. Naštěstí poslední tři levely stojí opravdu za to. Hráč cítí, že už se blíží závěr, vše se tak nějak koncentruje a začíná se budovat napětí. Zároveň grafické ztvárnění posledních tří levelů je úplně jiné, než zbytku hry. Konkrétně u levelu Natla's Mines jsem konečně uvěřil, že jsem v nějakém dole a to díky tomu, že k vyblitým texturám konečně přibyly konkrétní objekty typu řídící středisko, barely, koleje nebo důlní vozík.
Celkově však převládá nemastná neslaná pachuť v ústech. Té hře prostě chybí ještě něco navíc, nějaký prvek, který by ji oživil. Možná interaktivnější zpracování příběhu, které by adventuře slušelo. Takhle je to trochu nuda.
Gunman Chronicles