Protiútok. Lehce zoufalý krok lidstva k potlačení jeho největší hrozby. A tak se armáda mariňáků ocitla daleko od domova. Jsou odkázáni zcela jenom na sebe. Nevědí, co je čeká. Žádná další pomoc nepřijde, a nejspíš tu většina z nich umře. Málokdo si dělá naděje na návrat. Jak asi tato vyhlídka působí na psychiku mariňáků? Do reality je vrthne hned první nálet.

Zas tak hutnou atmosféru hra přímo nemá. Mě tyhle zoufalé boje vždycky přitahovali. Quake 4 jde cestou staré dobré školy 3D stříleček. Skvěle zpracované zbraně. Přímočarý design plný válečné vřavy. Sbírání lékáren. Pěkná grafika. Žádné hádanky. A hlavně, co je nejdůležitější, hutná akce. Hratelnost od dob dvojky moc nepokročila. To je dobře, protože tahle hra si vůbec na nic nehraje. Nepřátelé jsou pěkně odporní a blbí. Bohužel se jejich mrtvoly po skonání hned vypaří. Dočkáme se i ovládání nějakého toho vozidla. Tady bych ale řekl, že je hra až moc arkádová.

Děj se nese v duchu vysoko rozpočtového akčního béčka s jedním zvratem. Škoda, že není tak hustý jako jeho nástup. To je ale malá piha na kráse. Já jsem spokojen. Grafika je takový světlejší a rozmanitější Doom 3. Otravné respawny do zad vás tu nečekají. V některých částech dá hra i trochu zabrat. Teda pokud nehrajete na tu nejlehčí. Hrál jsem na druhou nejtěžší. Obtížnost potom byla ideální. Žádný stres, prostě pohoda.

Jako fanoušek žánru jsem si tuhle jízdu krásně vychutnal. Pěkně vypnout mozek, postřílet pár malých, pár velkých, nějakého toho bose. A pak? Bohužel konec. Hra je hrozně krátká. Jinak, pro mě jako dělaná.