Tolik, co Lara Croft, toho nenapadal snad ani Felix Baumgartner. Opravdu, už dlouho jsem neviděl, aby autoři hry byli na hlavní hrdinku tak krutí. Během prvních pěti minut uvidíte Laru topit se, dostat pěstí, popálit se a zapíchnout si do břicha šíp. Snad vám nebude spoilerem, když vám řeknu, že nic z toho nebude fatální. Pointa je ale ta, že už od začátku je evidentní, jak se autoři rozhodli nový Tomb Raider prezentovat. Celá hra teď působí podstatně temněji a neúprosněji, než její předchůdci, kteří jsou proti ní samá duha, samý motýlek. Není to ale vůbec na škodu, jelikož přinejmenším během první hodiny hry jsem neměl moc ponětí, co se vlastně děje a asi nebudu jediný, komu při hraní několikrát naskočila asociace se seriálem Lost.

Čeho si opravdu vážím je, jak autoři hru neodflákli. Měl jsem z toho pocit, jako bych hrál old school third-person střílečku, ovšem v moderním, krásném provedení a navíc obohacenou o mnohé prvky současných akčních her. Tohle jsem naposledy viděl, pokud si dobře pamatuju, v Alanu Wakovi. Všechno začíná pěkně zvolna a nic není uspěchané, příběh se jen tak z ničeho nic nezvrhne a nenastane situace, kdy by bylo vidět, jak se scénárista ve snaze dodělat svou práci co nejdřív, rozhodl použít nějaký oslí můstek a skočit do finále. Tomb Raider si udržuje jistou dávku napětí celou dobu a stejně jako u příběhu, tak i u hlavní hrdinky, jsem s radostí sledoval, jak se všechno přiměřenou rychlostí vyvíjí a zkrátka je to radost pro jednou sledovat poctivě odvedenou práci. K tomu nutno dodat, že herní doba na poměry některých svých vrstevníků docela slušná a především si po celou hru udržuje laťku relativně vysoko.

Na druhou stranu, dech mi Tomb Raider taky nevyrazil. Ačkoliv příběh není rozhodně špatně napsaný a dokáže správným způsobem mlžit, ke konci čím dál více vychází najevo, že to není nic převratného. Cením si ale toho, že scénárista alespoň na konci pěkně upřímně vyložil všechny karty na stůl, a neukončil hru nějakým otevřeným koncem nebo "mysteriózním" přenecháním odpovědnosti za zodpovězení otázek na hráči.

Autoři též odvedli dobrou práci v tom, jak neustále táhnou hráče dál, takže tempo je nasazené tak akorát a de facto jako jediná slabina hry mi přišly hádanky. Ne, že by byly nějak těžké, spíš naopak, nicméně pěkně šlapající hře se otravně lepí na lýtka a nechávají se táhnout, čímž tempo jaksi upadá a v podstatě mi byly dobrou záminkou udělat si od hraní unavenou pauzu.

Krom toho si není nač stěžovat. Nový Tomb Raider je velice svižná střílečka, které nechybí variabilita ni spád, a ke všemu krásně vypadá a pohodlně se hraje. Ale nějaká modla, ke které bych teď s údivem vzhlížel, to rozhodně není.