Stane se to asi dvakrát do roka a je to skoro jako obřad. Mám volný večer a přemýšlím, jaký film si pustit, když v tom mě ovládne takový zvláštní pocit a já přesně vím, že nadcházející noc se příliš nevyspím. Zapínám Europu 1400, hru vydanou asi tak 3216581 let před Kristem, a na příštích 50 hodin naprosto ztrácím pojem o čase.

Na první pohled by člověk vůbec neřekl, jak je ta hra chytlavá. A to se, prosím, neřadím mezi ty, kteří každý den naříkají, že po Baldurs Gate II už to šlo všechno do kopru. Tohle je prostě tak dobré, že je mi úplně ukradená grafika, kde lidé vypadají jako vyrobení z kartonových krabic, a s klidem přehlížím také ohromnou hromadu bugů (zejména v datadiskových povoláních).

Europa 1400 je "simulátor" městského života v pozdním středověku - a to o ní vypovídá vše v dobrém i ve zlém. Tohle prostě není o příběhu ani o boji, je to o životním úspěchu, a to hlavně v oblasti sociální a ekonomické. Takový trenažér pro kapitalisty - opět, v dobrém i ve zlém.
Na počátku si vytvoříte postavu, vyberete si povolání a šup s jedním malinkým krámkem/kostelíčkem/zlodějským doupátkem/(...) do jednoho z velkých evropských měst tehdejší doby. Pro první hru se asi hodí Londýn, ale pro ty další bych doporučoval spíš malé Miláno - je tam sice obtížnost very hard, ale v těch rozlehlých mraveništích je děsný chaos.

Město funguje hezky samostatně a nezávisle na vás. Na trhu na náměstí prodává řezbář vycházkové hole, ale to víte, že v jeho vlastním krámku u hradeb to bude levnější. Stejně tak on radši kupuje dřevo na vzdálené pile za městem než u překupníka. Na náměstí si někdo právě otevřel hospodu a destilační přístroje ve sklepě jedou naplno, naproti si zase před nově opraveným kostelem připravuje kněz (já :D ) kázání na příští mši. Městská hlídka (ne)hlídá brány a zloději si mnou ruce, že než si našetříte na pořádné dveře od baráku, vykradou vás ještě několikrát.
A tak to pokračuje. Chcete se zalíbit dámě a začnete používat parfém. Jenže ouha - v knize zákonů na radnici se jasně píše, že to je zakázáno, a ten ničema, kterého jste minulý rok porazili v konkurzu na ponocného, vás kvůli tomu žene k soudu. Ale však vy mu ukážete, až se dostanete v politice výš a zjistíte, že ty zákony nejsou tak úplně neměnné...

Nejhorší na tom všem je, že většinou nevíte, kdy s tím přestat. Pokud jste řádně vychovali potomstvo, můžete po vlastní smrti přebrat kontrolu nad jedním ze svých dítek a dál budovat rodinný podnik. Ale to už nemáte malý kostelíček, ale dvě katedrály a tři opatství a pomalu pokukujete po postu arcibiskupa a už se to všechno nedá zvládat, kontrolu nad podniky předáváte neschopným NPC mistrům, město je zastavěno a všechno tak nějak šumí do prázdna...
No, na to mám dobrý lék. Nehrajte freeplay, ale vyberte si na začátku nějaký cíl - nejlépe v kolonkách hard/very hard, aby to přeci jen vydrželo na dvě a víc generací. Navíc, já se tomuhle chaosu několik posledních "obřadních nocí" bráním tím, že se nesnažím ovládnout celé město - mám 3-4 povolání (z toho jedno je lichvář) a v každém z nich se soustředím na jednu hlavní budovu - plus pak na politiku a na cíl, který jsem si zvolil. Nezkazí to pak celkový zážitek.

Jenže stejně si vždycky po těch 50 hodinách říkám, co jsem to zase provedl a kolikátého že to vlastně je (a taky jestli si nemám počkat, až se ceny rohlíků v Bille trochu propadnou, a pak si jej jít teprv koupit).
Ta hra fakt žere čas. To mají všichni lidičkové tady pravdu. Měla by se jmenovat Europa 1400: The Eater of the Time.

Skončím zmínkou o druhém dílu. Ten naopak dobře vypadá už na první pohled - má lepší grafiku, víc možností, kázání v kostele je přímo slyšet... Dodnes si říkám, co je na tom vlastně tak špatného, že jsem to nevydržel hrát ani dvě hodiny? No, příčina je asi takováhle: je to obtížnostně hrozně jednoduché (taky proto, že se to řídí přesnými pravidly) a v důsledku toho ohromně vyniká ta chaotičnost, která se zde rozrůstá do monstrózních rozměrů. Hledat si zaměstnance přímo mezi lidmi na ulici, no ok - ale na to teda potřebuju mnohem víc času, než kolik ho čítá jedno roční "kolo" - kor když se do toho všeho mám dvořit dámě tím způsobem, že jí vyberu ten správný koláč.
To fakt ne. Můj starý zlatý první díl je přes všechny svoje mouchy a brouky mnohem lepší. A to dokonce i přes to, že když se ho s vyplazeným jazykem budete pokoušet hrát po LANu, během pár minut hra spadne a už to znova nerozchodíte.