Zřejmě nejautentičtější simulace zážitku z pěchotního boje -
Dlouhé pasáže nudy a vyčkávání kdy se něco konečně začne dít, přerušované momenty naprosté hrůzy a zuřivosti.
Absolutní zbavení vlastní vůle s neustálou nutností poslouchat vůli a rozkazy cizí, často zcela nesmyslné.
Dezorientace v čase a prostoru, odlidštění, apatie.
Touha brutálně se pomstít všem co tohle mají na svědomí.
A také permanentní strach že to nikdy neskončí, s ustavičným vnitřním bojem o to neukončit to sám předčasně, jediným rázným krokem.
Tedy přesně jako všechno, co zažíval každý běžný voják v druhé světové válce.
Dlouhé pasáže nudy a vyčkávání kdy se něco konečně začne dít, přerušované momenty naprosté hrůzy a zuřivosti.
Absolutní zbavení vlastní vůle s neustálou nutností poslouchat vůli a rozkazy cizí, často zcela nesmyslné.
Dezorientace v čase a prostoru, odlidštění, apatie.
Touha brutálně se pomstít všem co tohle mají na svědomí.
A také permanentní strach že to nikdy neskončí, s ustavičným vnitřním bojem o to neukončit to sám předčasně, jediným rázným krokem.
Tedy přesně jako všechno, co zažíval každý běžný voják v druhé světové válce.
Pro: brutální ustřelování končetin digitálních pindíků má většinou příjemně katarzní účinek vzhledem k marasmu okolo
Proti: zoufale nezvládnutá a stereotypní pseudo-arkádová akce, respawn, AI, dementní přeskriptovanost, úzké koridory, nefunkční save a velmi špatně umístěné checkpointy, proamerický überpatos, prznění historie, prznění videoher, prznění hráčů a jejich peněženek