Nakonec jsem dohrál PSX verzi. Od PC verze se liší (krom toho, že se dá ukládat v průběhu kola přes savestate) minimálně, hlavní rozdíl spočívá v tom, že se sliduje jedním tlačítkem, zatímco na PC klasicky dvěma.

Hra obsahuje celkem 26 kol. Zajímavý je zbrojní arzenál, několik základních zbraní (útočná puška, laser, kanón) se vylepšuje pomocí přídavných modulů, takže například útočná puška může střílet pomalu po jednom náboji, rychleji dva náboje nebo rychlopalně, laser obdobně, poslední mód je charged shot. Kanónem je možné pokládat miny, střílet rakety nebo vrhat granáty. Nepřátelé jsou různé typy robotů nebo mutantů, obzvláště odporná je kombinace lidské hlavy a dvou pavoučích nohou.

Náplň misí je poměrně různorodá, málokdy stačí jen doběhnout na konec levelu, často je nejprve potřeba splnit nějaký speciální úkol, např. nahození reaktoru pomocí tlačítek na čtyřech různých místech, deaktivace výbušnin, použití nalezeného kódu a podobně. Každý level obsahuje slušný počet pák/tlačítek a je možné najít až šest barevných klíčů, které odemykají odpovídající dveře. To se mi na hře líbilo asi nejvíce, je třeba si pamatovat design a vracet se do dříve nepřístupných prostor.

Jedna z mých stěžejních výtek se bohužel také týká level designu. Snad poprvé v životě jsem viděl podobnou lenost, kdy hráče nechají autoři procházet několik dvojic či trojic naprosto stejných levelů, jen s jinými nepřáteli. Bohužel se to týká poměrně velké části hry. Další problém spočívá v tom, že hra se běžně dá ukládat pouze po dohrání celého kola a v pokročilých kolech není pro nepřátele problém svěsit hráče na dvě tři rány (občas i přes sloup, zeď nebo dveře). Vysoká obtížnost mi obecně nevadí, ale tady to zkrátka už není fér. S tím se snoubí třetí velký problém, nepřátele je nejprve třeba zaměřit a až pak je možné je odstřelit (namířit zhruba jejich směrem a počkat, až se kolem nich objeví červený obdélník).