Redneck Rampage dvojka by obstál jako relativně solidní rozšíření v podobě datadisku. Jenže ouha. Redneck má i ten datadisk, a tím je Route 66, což jsou prostě jen nové levely, s nulovou přidanou hodnotou (ano, kromě aligátorů). Rides Again toho přecijenom přidává o trochu víc. Dvě pozměněné varianty klasických zbraní, pár nepřátel a především motorku a člun. Jen jsem čuměl, že něco takového jde v Buildu udělat.

Ale tím se dostávám k jádru pudla. Build. Dělat v roce 1998 hru v Buildu je úplně absurdní. V roce, kdy se paří Unreal s Half-Lifem, přichází Xatrix s něčím, co bylo zastaralé už dva roky nazpátek. Autoři se to snaží kompenzovat nápady v rámci levelů (někdy je to fajn), ale prostě celý herní systém a grafika je už těžce out.

I přes některé dobré nápady je však náplň levelů značně stereotypní. Tak například v 85 % případů je v levelu nějaká recepce, v níž je skryto aktivní tlačítko, které je třeba zapnout (takže tam za chvíli jdete úplně automaticky). V 70 % levelů je uprostřed nějaký velký barák (většinou i působivě architektonicky navržený), kam se musíte dostat a všechno tam postupně pootvírat a pozapínat. A tak dále.

Hudba je dobrá, ale má opět jen osm tracků, takže už v rámci první episody byla oposlouchaná.

Když tak nad tím přemýšlím, tak Redneck dvojka oproti jedničce přišel s více inovacemi, než Doom 2 ke svému předchůdci, a i Redneck dvojka převyšuje jedničku v nápaditosti levelů, stejně jako Doom 2. Ovšem Doom 2 vyšel v době, kdy pořád vypadal dost dobře, takže se ten nulový vývoj dal snadněji tolerovat. Redneck dvojka vyšel v době, kdy je oproti své konkurenci k smíchu.