Už notnou chvíli přemýšlím zda Divine Divinity zařadit či nezařadit mezi dohrané tituly, protože hru jsem NEDOHRÁL a asi ani nedohraju. Může za to naprosto šílený závěrečný dungeon, který představuje přesně to, co na hack’n’slash RPG nesnáším. Na závěr jsem se raději podíval na Youtube a faktem je, že už není ani o co stát. Ale nepředbíhejme, protože Divine Divinity má do tohoto místa rozhodně co nabídnout.
Hra mě svou atmosférou vtáhla do děje prakticky ihned. Po splnění několika jednoduchých questů a prorubání se úvodní kobkou se přede mnou otevřel rozlehlý svět, jehož prozkoumávání mi zabralo několik desítek hodin a obsahuje přesně to, co má správné RPG mít. Chuť jít za dobrodružstvím, objevovat nové lokace, sbírat předměty a piplat si svého hrdinu. Do toho pár hlavních a HROMADY vedlejších questů nadprůměrné kvality. Divine Divinity je i dost ukecaná hra (s parádně napsanými dialogy), ale osobně bych ji měl radši ještě ukecanější a ubral na po čase dost monotónních soubojích. Těch postupně přibývá, a zatímco zpočátku hraje roli taktika, ke konci se na vás valí čím dál tím větší hordy, které sundáváte jedním kliknutím, což mě bavilo o poznání méně.
I když budu nejspíš „chcát proti větru“, graficky mi to naprosto sedlo. Atmosféra světa je vykreslena příjemně ponuře a špinavě, hudební podkres je perfektní a ani po mnoha a mnoha hodinách nezačíná lézt na nervy, což je jednoznačné plus.
Vše je fajn do okamžiku, kdy jste v závěru příběhu teleportováni do jakési opuštěné země, kde začíná to pravé hráčské peklo. Zatnul jsem tedy zuby, využil nového kouzla v podobě „Přeměny v ducha“ a prolétl celou mapu až k jejímu konci. Tam ale na mě čekala ještě větší podpásovka v podobě šíleného dungeonového bludiště plného tuhých monster. Přibližně hodinu jsem se probojovával k bossovi, kterého jsem nakonec i skolil. Ale jakmile jsem se v návodu dočetl, že mám skolit bosse ještě další čtyři, tak jsem to ukončil. Je to škoda, takové zakončení si hra rozhodně nezasloužila a doteď nechápu, co tvůrce k podobným šílenostem vede. Ne, tohle přece nemůže nikoho bavit. -10%.
Verdikt: Pokud přehlédnu ten zmiňovaný závěr, je Divine Divinity parádní RPG pařba, která vydrží na desítky hodin – pro někoho klad, pro někoho zápor.
Hra mě svou atmosférou vtáhla do děje prakticky ihned. Po splnění několika jednoduchých questů a prorubání se úvodní kobkou se přede mnou otevřel rozlehlý svět, jehož prozkoumávání mi zabralo několik desítek hodin a obsahuje přesně to, co má správné RPG mít. Chuť jít za dobrodružstvím, objevovat nové lokace, sbírat předměty a piplat si svého hrdinu. Do toho pár hlavních a HROMADY vedlejších questů nadprůměrné kvality. Divine Divinity je i dost ukecaná hra (s parádně napsanými dialogy), ale osobně bych ji měl radši ještě ukecanější a ubral na po čase dost monotónních soubojích. Těch postupně přibývá, a zatímco zpočátku hraje roli taktika, ke konci se na vás valí čím dál tím větší hordy, které sundáváte jedním kliknutím, což mě bavilo o poznání méně.
I když budu nejspíš „chcát proti větru“, graficky mi to naprosto sedlo. Atmosféra světa je vykreslena příjemně ponuře a špinavě, hudební podkres je perfektní a ani po mnoha a mnoha hodinách nezačíná lézt na nervy, což je jednoznačné plus.
Vše je fajn do okamžiku, kdy jste v závěru příběhu teleportováni do jakési opuštěné země, kde začíná to pravé hráčské peklo. Zatnul jsem tedy zuby, využil nového kouzla v podobě „Přeměny v ducha“ a prolétl celou mapu až k jejímu konci. Tam ale na mě čekala ještě větší podpásovka v podobě šíleného dungeonového bludiště plného tuhých monster. Přibližně hodinu jsem se probojovával k bossovi, kterého jsem nakonec i skolil. Ale jakmile jsem se v návodu dočetl, že mám skolit bosse ještě další čtyři, tak jsem to ukončil. Je to škoda, takové zakončení si hra rozhodně nezasloužila a doteď nechápu, co tvůrce k podobným šílenostem vede. Ne, tohle přece nemůže nikoho bavit. -10%.
Verdikt: Pokud přehlédnu ten zmiňovaný závěr, je Divine Divinity parádní RPG pařba, která vydrží na desítky hodin – pro někoho klad, pro někoho zápor.
Pro: desítky hodin zábavy, hromady questů, průzkum světa, skvěle napsané dialogy, humor
Proti: někdy až moc akční gameplay, ZÁVĚR