Na Sniper Ghost Warrior 2 jsem byl opravdu zvědav. Ačkoliv první díl se podle mnohých odborných i hráčských recenzí nepovedl (sám jsem první díl nehrál), druhému dílu jsem věřil a dal mu šanci se předvést. Už po zapnutí hry mě trklo do očí logo CryEngine 3. Řekl jsem si, když už nic, tak aspoň se na to bude hezky koukat. Přes jednoduché a přehledné menu jsem vše rychle nastavil a vyrazil na svou první misi. Jakého jsem se dočkal překvapení v podobě docela malých nároků na PC. Grafické detaily jsem schválně zkusil nastavit na High (ačkoliv Crysis 2 na stejném enginu mi jelo na nízké až střední nastavení tak tak do 30 fps) a co se nestalo, FPS ve hře mi oscilovaly mezi 40 – 60 snímky. A nemohu říct, že bych měl v určitých místech nějaké pády fpsek, maxímálně tak k 35, níž to nikdy nešlo. No a po pár minutách hraní mi už konečně bylo jasné proč tomu tak je. Na první pohled se to graficky Crysis 2 (jediná hra na CryEngine 3, kterou jsem hrál a tudíž mohu porovnat) docela podobalo, ale po bližším ohledání jsem zjistil, že textury jsou v o dost nižším rozlišení, efekty také nejsou to pravé ořechové v čem CE3 vyniká a celkově byl dojem z grafiky takový nemastný neslaný. Kdybych nevěděl už dřív, že to běží na CE3, tak bych to rozhodně nepoznal. Jak graficky, tak náročností. Ale i přes toto vše je grafika (aspoň dle mého názoru) líbivá a nebojím se říct, že hru rozjedou i majitelé sestav 5-6 let starých na vysoké detaily.

Ke grafice toho víc co říct nemám a teď něco k samotnému gameplayi.

Čekal jsem sniperskou FPSku no a té jsem se i dočkal. Ale to je vše. Nic víc a nic míň. Mise jsou pěkné, občas zábavné, občas ale taky ne, obtížnost je nastavená jak pro úplné nováčky, tak i pro zkušenější hráče stříleček. Avšak kdo by čekal nějakou těžkou obtížnost, toho zklamu. Mise se dají projít bez problému a i bez smrti celkem jednoduše. Před vstupem do každé oblasti se na vaší minimapě ukážou všichni nepřátelé. Hra vás přitom vždy směruje podle waypointů na určené místo, prakticky neustále vás vede za ručičku a ukazuje vám, koho a jak je třeba zabít nebo kudy je nutno jít. Ještě k tomu se v misích nejde ani ztratit, protože cesta je prakticky jeden velký koridor, který lze vidět i na minimapě.

Abych pravdu řekl, ani mi to nějak moc nevadilo. Hra je prostě typický béčkový titul a na nic jiného si ani nehraje. Co bych ještě rád zmínil je pár postřehů, kterých jsem si během hraní všiml. Prvním z nich jsou nepřátelé. Ti vidí prostě vše (hlavně snipeři) a když už vás odhalí a začnou po vás střílet, tak se jejich samopaly změní v odstřelovací pušky. Jenže jak už jsem popsal výše, většinou vás hra navede tak, že je vždy zlikvidujete dřív, než si vás vůbec stačí všimnout. Další takovou podivnou věcí, které jsem si nejdřív nevšiml (až po upozornění od kámoše), je statický vítr. Ve hře jsou pasáže, kdy asi 5 – 10 minut ležíte s puškou a střílíte po všem živém, však vítr má stále stejný směr i intenzitu. Na horské podmínky docela podivné. No a poslední takovou perličkou, které jsem si všiml při chůzi podél zdi, je absence stínu vaší postavy. Jdeme 3 v řadě, přede mnou stín postavy, za mnou stín postavy, ale kde je můj stín, kdo ví. Autoři nejspíš vzali název Ghost Warrior a přivedli ho k dokonalosti, neboť váš voják je nejspíš opravdu duch.

No a je to tady, dostal jsem se ke konci. Fíííí to uteklo. Úplně stejně jako hra, neboť jsem jí dohrál za necelé (teď nekecám) 4 hodiny. Mno, docela bída bych řekl. Několik let vývoje a pak jsou z toho všehovšudy 4 hodiny. A to jsem postupoval docela pomalu, kdybych občas zbytečně neopakoval některé dlouhé pasáže, nejspíš bych to zvládl za něco málo nad 3 hodiny. Musím bohužel konstatovat, že je to nejspíš nejkratší hra, co jsem kdy hrál (Aspoň co mi paměť slouží).

Tak co tedy říct k hodnocení? Hra to i přes veškeré nedostatky není až tak špatná, jak by kdekdo čekal. V některých pasážích jsem se docela bavil, v některých naopak. Avšak délka hry, koridorovost a neustálé vedení za ručičku jsou hlavními důvody, kvůli kterým nemohu hře více než 60% udělit.