War in the North je fantasy rubačka s pár RPG prvky, jejíž děj se odehrává paralelně s hlavní dějovou linií Pána prstenů. Je možné si vybrat mezi elfskou kouzelnicí, trpasličím válečníkem a dunadanským rangerem, tomu také odpovídá styl hry. Mezi postavami lze na určitých místech ve hře přepínat, což vřele nedoporučuji (bude rozvedeno dále). Pouť za poražením Sauronova pobočníka Agandaura začíná v hostinci U Skákavého poníka, družina pokračuje přes pevnost Fornost a pohřebiště do Roklinky, pak se vydá bažinami a skalami do trpasličího města Nordinbad a nakonec přes les a doupě Urgothů do finální lokace Carn Dun. Jednou z kladných stránek hry je rozhodně rozmanitost lokací.

Bez ohledu na vybranou postavu budete dostávat zkušenosti za každý boj (a navíc za speciální finesy typu doražení nepřítele) a hlavní nebo vedlejší úkoly. Jakmile má postava dostatek zkušeností, zvýší se jí klasicky level, je možné rozdělit tři body mezi čtyři základní vlastnosti (síla, obratnost, stamina, moudrost) a jeden bod přidělit do speciálních schopností. Variabilita vývoje postavy je značná, je jen na vás, jestli se například s kouzelnicí specializujete na útoky na dálku či se vrhnete do bitevní vřavy s holí v jedné a s mečem v druhé ruce.

Paralelně s vývojem postavy je nutné postavu vybavovat zbraněmi a brněním. Výbavu je možné nacházet v truhlicích, různých rozbitných sudech, bednách, vypadává také z nepřátel, případně je možné ji koupit v obchodech v Bree, Roklince a dalších. Vybavení se postupně opotřebovává a je tak třeba platit kovářům za opravu. První problém nastává v momentě, kdy chcete vybavit jinou postavu než tu, za kterou právě hrajete. Nikde není vidět, jaké vybavení spolubojovníci používají (podle všeho se jim zlepšuje vybavení automaticky dle průchodu hrou) a když jim jednou nějaký předmět přidělíte, tak nemáte žádnou jistotu, že jej budou opravdu používat a nedostanete jej za žádných okolností zpátky. Přepnutí se do jiné postavy na daných místech má za následek rozházení inventáře při přechodu zpátky (suše mi zmizelo všechno, co jsem zrovna neměl na sobě), o resetování skillů a vlastností nemluvě (musel jsem takto jeden boj s bossem absolvovat se spolubojovníky s vlastnostmi téměř na nule, chuťovka). Další problém spočívá v tom, že vybavení se objevuje v bednách a obchodech značně nevyváženě (výskyt je náhodný) a od poloviny hry jsem tak zásadně nacházel výrazně horší kusy, než jsem právě používal.

Se spolubojovníky je vůbec legrace, občas v bojích pomáhají, občas se vás tvrdohlavě pokoušejí oživit v momentě, kdy by stačilo dorazit posledního žijícího nepřítele. Velet jim jde pomocí dvou příkazů, které jsou vesměs k ničemu. Občas se také někde zaseknou, naštěstí je hra automaticky teleportuje k vám na speciálních přechodových místech. Ovšem z hlediska kooperativního hraní je takové Hunted: The Demon's Forge úplně jiná liga, na War in the North je opravdu hodně vidět původní záměr kooperativního hraní ve třech lidech.

Systém ukládání lze nejlépe popsat jako chaotický, hra se automaticky ukládá na nevyzpytatelných místech (přechody mezi částmi levelu zdaleka nejsou pravidlem, na druhou stranu se umí uložit několikrát ve městě, kde nehrozí žádné nebezpečí). S tím je spojený další bug, na některých místech je možné se vrátit do různých měst a zase zpátky, občas to má ovšem za následek respawn již vybitých nepřátel.

Největší problém hry ovšem spočívá v leveldesignu. Nijak zvlášť mi nevadí, když je tuneloidní rubačka udělaná tak dobře jako první půlka hry (vedlejší úkoly, odbočky, tajné chodby). Ovšem v momentě, kdy se autoři snaží hru vygradovat tím, že z tunelu vyrobí ještě větší tunel a počty nepřátel a jejich životy prostě jen vynásobí třemi, s tím už problém mám. Čtyři kapitoly ve druhé polovině hry mají poloviční délku než první čtyři a díky výše popsanému bohužel těžce táhnou hru směrem k průměru.