Hru jsem hrál až po opatchování a s komplexním modem 1986, hlavně kvůli úpravě grafiky (blíže k filmu Aliens), grain removeru a survival modu (zbraně dávají zhruba 1,5 násobek původního poškození, vetřelci trojnásobek, hra je tak o krok blíže survivalu než původně).

Děj hry navazuje na konec Aliens s několika opravdu WTF momenty, jako je například z prstu vycucané objevení Hickse. Příběh není žádné terno, ale ani mě vyloženě neurážel, je ovšem potřeba říci, že mnohokrát diskutovaná přítomnost žoldáků z Weyland-Yutani posunuje Aliens příběhově lehce jinam než bych čekal. Hra navíc obsahuje brutálně useknutý konec, kterým dávají autoři jasně najevo, jak moc bylo třeba hru konečně vydat.

Zbraní je dostatek, široký arzenál patří k hlavním přednostem hry. Krom základních zbraní (pulzní puška, útočná puška, těžká Battle Rifle, samopal, různé druhy brokovnic, bomby, granáty, miny, pistole) je možné najít šest legendárních zbraní (Gormanova pistole, Hudsonova pulzní puška atd.), jednorázově použitelný (po vystřílení munice jej postava zahodí) raketomet, smartgun a plamenomet, navíc lze několikrát za hru aktivovat nalezený sentry gun. Vždy je možné nést jednu primární a sekundární zbraň, jednu pistoli a jeden typ taktických zbraní (výbušniny), mezi vybranými zbraněmi je ovšem kdykoli možné dost nelogicky přepínat (například změnit nesenou primární zbraň kdykoli za jinou bez jakéhokoli omezení), takže ve výsledku člověk disponuje všemi již nalezenými zbraněmi. Pistole (které jsou reálně krom příslušných challenge nepoužitelné) navíc nelogicky disponují nekonečnou municí.

Postava za plnění různých challenge (zabití několika nepřátel pistolí, brokovnicí, vystřílení zásobníku bez minutí atd.), zabíjení nepřátel a průchod hrou získává zkušenosti a za každý nový level je možné pořídit nějaké vylepšení zbraně (podvěšený granátomet, zrychlení střelby, delší zásobník, různé typy zaměřovačů a jiné). K challenge bych měl další dvě výhrady, některé z nich lze plnit pouze v multiplayeru (přestože se objeví v rámci singleplayeru, plnit je lze pouze postupně a tři najednou, takže není možné se jich zbavit) a hra si pamatuje částečně dosažené challenge a zkušenosti i při restartování posledního checkpointu, takže není problém zabít pár vetřelců, pak resetovat checkpoint a tak se trénovat (což je jediný důvod, proč jsem hru hrál 13,5 hodiny místo běžných asi šesti).

Průchod levely je dost lineární (od poloviny chybí už tak řídké odbočky z první půlky hry), skriptování je průměrné (občas některý vetřelec chvíli po objevení nejde zabít, parťáci se přemisťují okatou teleportací, na druhou stranu hra neobsahuje žádný respawn nepřátel, jehož ukončení by záviselo na posunu vpřed). Parťáci jsou nesmrtelní, což zejména ve vetřelčím univerzu působí opravdu rušivě. Ke konci autoři asi opravdu spěchali, protože poslední level je kratičký a další tři pouhými recyklacemi levelů předchozích. Na druhou stranu je díky použitým modům hra opravdu frenetická (v dobrém slova smyslu, počty nepřátel stále nejsou nijak přehnané) a i přestřelky s lidskými žoldáky mají něco do sebe.

Celkově vzato se nejedná o žádný vyložený průšvih, ale na více než lehký nadprůměr to opravdu není.