Oblivion byl jedním z mých prvních RPG. Po pravdě řečeno, k RPG mě přivedl. Skvělá grafika, fyzika, nadabované postavy s docela dobře fungující mimikou a nádherně propracovaný svět s hromadou zábavných questů, které jsou někdy i velmi ojedinělé, ale neopakují se, a jsou tvořeny s nápadem. Oblivion s jeho světem odvedl svoji práci velmi dobře. Dokázal mě vtáhnout na celé prázdniny. Cyrondiil byl propracovaně vymodelovaný bez hluchých míst a někdy i docela uvěřitelný. NPC chodí, v noci spí, ve dne klábosí nebo pracují. Po chvíli člověk zjistí, že ve městech a vesnicích je pouze pár negenerických NPC (asi 5 na město, i když někdy nadřazuji), co mají v dialogových možnostech více než "rumors" a "město". Tím pádem po pár projitích měst se iluze realismu rozpadá. Korunu tomu nasazují opakované hlášky jako "Hail" , "Good to see you" a zabijácká hláška "well met". Každý vstup mezi lidi spustí tuhle lavinu hlášek. Samozřejmě, že hrdinu všude znají, jak jinak. Ale na to se přijde až po prvním dohrání, nebo ochutnání jiných RPG. Bohužel.

Po namlsání Zaklínačem mi tu začalo chybět taky pár věcí. Ne sex, kterýžto byl v Zaklínači takový decentní, ale byla to hra pro dospělé, OK. Ale chybí mi jakákoliv nutnost rozhodovat se s tím, že rozhodnutí prostě bude mít své následky. Je tu sice pár úkolů, kde se rádoby jde rozhodnout, ale výsledek bude stejný. Quest lze prostě splnit rádoby různě. Achjo.

To stejné zjednodušovací šipka, která vede naprosto všude, ale nerozumí si s patry. Nejsem fanoušek Gothiců, kde se hráč dozví něco jako "přines rohy" a musí si zjistit, že musí být z jelena, a kde jeleni žijí. Takové polonavádění typu Zaklínač, nebo Skyrim, kde se musí řešit i trošku víc, než jít za šipkou, je ideální. Obecně jsem za šipku rád, ale někdy mi ta její vlezlost prostě vadila.

Zajímavé je taky to, že v hromadném boji, kde stojím po boku NPC proti nepřátelům stačí jeden hloupý sek do NPC (důležité postavy omdlí, a zase ožijí) se NPC proti hrdinovi vrhne, takže ho nezbývá než zabít.

Také jiné herní mechaniky, ačkoli mi to tak tehdy nepřipadalo (první RPG) jsou jaksi zvláštní.
Level Scalling hru neskutečně sráží, s obtížností normal nebo hard je hra vážně hardcore, což bych na hard čekal, ale zlepšování výbavy postavy na obtížnost nemá zásadní vliv, protože díky levelscallingu od určitého levelu mají všichni třeba místo ocelového brnění trpasličí a místo mithrilu elfí brnění. To stejné zbraně. A konec.
Takže vždy budu na srovnatelném levelu s protivníky, což je někdy výhoda (boje jsou delší) a někdy nevýhoda (je jedno, jestli jdu quest plnit na úrovni 5 nebo 50, bude pořád stejně těžký). Hra tím pádem docela ztrácí motivaci levelovat, není prostě proč. Na levelu jedna je v oblivionu rarášek, na levelu 50 ohnivý elementál, ale boje jsou stejně obtížné, akorát trošku pestřejší díky nově nabytým schopnostem hráče. A to nemluvím o pár fintičkách jako rychlolevelení magie-zatížíme C a jdeme se kochat, hrdina třeba hodinu kouzlí vyvolání raracha a za pár hodin je z něj mistr vyvolávač. Pak mistr ničič atd. Výsměch.

Co hru zachraňuje, jsou questy. Ty sou velmi propracované a zábavné, bohužel ale mohu být hlavní "papaláš" jak v temném bratrstvu, tak u zlodějů, mágů a bojovníků. Což jaksi neštymuje. Stejně jako když se vytáhnete v dané frakci velmi vysoko, nemůžete pro ni dělat questy, jen "velet" což je nezábavné.

Naprosto divná mi přijde ale hlavní linie, kdy její začátek daný jistou událostí smrt císaře nutí hrdinu opět zachránit svět. Přitom ve Skyrimu se podobná událost zopakuje hráč zabije císaře a nic. To je slušně nelogické.

K herním mechanismům se váže mapa, která je na rozdíl od Skyrimu čitelná (jsou zakreslené i cesty a tak) a HUD tolik nevytahuje ze hry a nepůsobí tak konzolovitě.

Když už máme tahle skvělou mapu, tak se na ní objevují brány oblivionu, kde je potřeba vlézt, vymlátit, vytáhnou kámen (co dává enchanty) a brána se zhroutí. Divné je, že po objevení brány celá obloha zčervená, tudíž se lokace musí vymlátit, jinak je krajinka tuze depresivní. A obliviony jsou asi 3, takže rutina forever. Škoda. Dungeony mi přišly trošku podobné, ale byl problém je vymlacovat znova, doufaje v lepší vybavení. Akorát jsou dost prázdné a Ayleidské ruiny slušně vybízí k zamotání. Vůbec, dungeony nemá moc smysl vybíjet, protože v jiných RPG je to dobrodružství a navíc lze získat předměty, které jinde nejsou k nalezení a ne pouze generické verze vybavení z obchodu. Navíc procházení poloprázdným dungeonem, zakončené docela často zcela zbytečnou smrtí díky pitomé obtížnosti dovede slušně nakrknout.

Bojový systém je standardní TES, PTM kryt, LTM útok, podržení LTM lepší útok (pokud máte dost fatigue) a C kouzlení, což mi tak připomíná, že kouzla nejsou tak moc silná jako ve Skyrimu, takže i válečník má proti kouzelníkovi šanci a kouzlení je zábavnější. Je to dáno tím, že třeba fireball je doopravy hozená ohnivá koule a ne souvislý proud ohně, papající manu jako ve Skyrimu.

Hudba odvádí excelentní práci, na atmosféře má lví podíl. Grafiku jsem zde popsal :)

Suma sumárum, slušně RPG se vším všudy, kde je ale pár věcí nedomyšlených a svět se přizpůsobuje hrdinovi. Přesto ale nabízí slušnou zábavu, především díky questům, z nichž některé jsou nezapomenutelné. Ale pouze pro ty, kteří nehráli nějaké lepší RPG. Celý Oblivion mi přijde jako balonek z pouti. Pěkný obal, ale čím více ho zkoumáte, zjistíte, že uvnitř je vzduch. Takhle to přesně funguje u Oblivionu. Na začátku je to super epické RPG, které zabaví, ale po pár dohrání (před 6ti lety jsem ho dohrál asi 5x po sobě, pokaždé za jinou postavu, pak jsem okusil třeba Dragon Age nebo Zaklínače...), nebo po důkladném zahrání začnou vyplouvat na povrch nedodělky, prapodivné herní mechanismy a pak přijde nuda.