Oba díly jsou si více než podobné (rozdíly tam ale jsou), proto zde budu hodnotit oba dva.
První slovo, které mě po dohrání této série napadá, je slovo Pohádka! Pohádkové je zde opravdu všechno: Grafika (která vypadá úžasně i na slabších počítačích), příběh, postavy, hratelnost. Je úžasné vidět, že hra nemusí mít milionové rozpočty, aby byla výborná a královsky bavila. Možná mě hra bavila proto, že nemám s plošinovkami mnoho zkušeností a vždy jsem je bral spíše jako druhořadý žánr, který má to nejlepší za sebou. Trine mě vyvedl z omylu a už se na plošinovky nebudu dívat tak, jak kdysi.
Příběh není nic světoborného. Klasická pohádka. Podána ale tak, že si připadáte jako osmiletí fakani a nemůžete se dočkat, jak to dopadne. Tomu napomáhá jak vypravěč, tak hlavní hrdinové. Zatímco mi přišlo, že v 1 neměli příliš prostoru a moc jsme o nich nevěděli, ve 2 se spolu dokonce dohadují a člověk si hned příjde jako jeden z družiny.
Dvojka má také znatelně lepší hratelnost. V jedničce se postavy ovládali těžko. Zdálo se mi, že neustále padají z okrajů, kde by neměli spadnout, nedoskočí, kam by měli atd. Na tomhle je dvojka mnohem lépe. Zde nemusíte skočit jen doprostřed plošiny, aby jste nespadli. Konečně jsem zde plně využil i hák zlodějky. Možná to bylo nenabytými zkušenostmi, ale zdálo se mi, že v jedničce je ten hák téměř nepoužitelný. Zlodějka nikdy neskočila tam, kam jsem chtěl. Proto jsem v jedničce zlodějku skoro nepoužíval. Ve dvojce ale bylo vše napraveno a Zoja se stala i mou oblíbenkyní.
Co mi ale pro změnu ve dvojce chybělo, byly předměty a secrety. Jak již zde bylo zmíněno, v minulém dílu jste se k secretům dostávali těžko a museli jste použít hlavu, tady na ně narazíte cestou. A jelikož jsou zde secrety jen v podobě obrázku a básniček a ne předmětů, ztratíte nutkání je i všechny najít. Zdálo se mi, že je dvojka i těžší, co se hádanek týče. Je zde totiž mnohem víc prvku, se kterými musíte počítat (oheň, portály, proud vzduchu atd) a tak se hra stává variabilnější. Souboje jsou naopak lehčí. Checkpointy jsou skoro všude a tak můžete stát u nich a neustále se uzdravovat.
Shrnutí: Trine 2 je ještě o ždibínek lepší než jednička. Autoři se poučili z chyb a dostali jsme pohádkovou hru s pohádkovými postavami, pohádkovým příběhem, pohádkovou hratelností a pohádkovou cenou na steamu.
První slovo, které mě po dohrání této série napadá, je slovo Pohádka! Pohádkové je zde opravdu všechno: Grafika (která vypadá úžasně i na slabších počítačích), příběh, postavy, hratelnost. Je úžasné vidět, že hra nemusí mít milionové rozpočty, aby byla výborná a královsky bavila. Možná mě hra bavila proto, že nemám s plošinovkami mnoho zkušeností a vždy jsem je bral spíše jako druhořadý žánr, který má to nejlepší za sebou. Trine mě vyvedl z omylu a už se na plošinovky nebudu dívat tak, jak kdysi.
Příběh není nic světoborného. Klasická pohádka. Podána ale tak, že si připadáte jako osmiletí fakani a nemůžete se dočkat, jak to dopadne. Tomu napomáhá jak vypravěč, tak hlavní hrdinové. Zatímco mi přišlo, že v 1 neměli příliš prostoru a moc jsme o nich nevěděli, ve 2 se spolu dokonce dohadují a člověk si hned příjde jako jeden z družiny.
Dvojka má také znatelně lepší hratelnost. V jedničce se postavy ovládali těžko. Zdálo se mi, že neustále padají z okrajů, kde by neměli spadnout, nedoskočí, kam by měli atd. Na tomhle je dvojka mnohem lépe. Zde nemusíte skočit jen doprostřed plošiny, aby jste nespadli. Konečně jsem zde plně využil i hák zlodějky. Možná to bylo nenabytými zkušenostmi, ale zdálo se mi, že v jedničce je ten hák téměř nepoužitelný. Zlodějka nikdy neskočila tam, kam jsem chtěl. Proto jsem v jedničce zlodějku skoro nepoužíval. Ve dvojce ale bylo vše napraveno a Zoja se stala i mou oblíbenkyní.
Co mi ale pro změnu ve dvojce chybělo, byly předměty a secrety. Jak již zde bylo zmíněno, v minulém dílu jste se k secretům dostávali těžko a museli jste použít hlavu, tady na ně narazíte cestou. A jelikož jsou zde secrety jen v podobě obrázku a básniček a ne předmětů, ztratíte nutkání je i všechny najít. Zdálo se mi, že je dvojka i těžší, co se hádanek týče. Je zde totiž mnohem víc prvku, se kterými musíte počítat (oheň, portály, proud vzduchu atd) a tak se hra stává variabilnější. Souboje jsou naopak lehčí. Checkpointy jsou skoro všude a tak můžete stát u nich a neustále se uzdravovat.
Shrnutí: Trine 2 je ještě o ždibínek lepší než jednička. Autoři se poučili z chyb a dostali jsme pohádkovou hru s pohádkovými postavami, pohádkovým příběhem, pohádkovou hratelností a pohádkovou cenou na steamu.
Pro: Postavy, hratelnost, logické úkoly
Proti: Mnoho checkpointů, absence předmětů a inventáře