Úvod ke komentáři hry s hrdinou v bezejmenném zabijákovi, permanentně ofrankovaným číslem 47 na zátylku, bych mohl podat takto: První díl je kvalitním kouskem v žánru stealth akcí, který si zaručeně najde své příznivce, přičemž nejen jim má co nabídnout. Celkem pozitivní výhled, nemyslíte? Jako vždy však není v barvě růžové, co touto barvou jest pokryto (hádám, že takto nějak by to napsal Shakespeare)...
Těch výtek mám ke hře asi hodně. Jedny ani tak neruší herní zážitek a jsou spíše úsměvné, jiné však dokáží notně pocuchat nerva - je to ten typ, který by k vražednému amoku dohnal i zapřísáhlého flegmatika, natož tak mě (ještě dnes rozesílám čerstvá parte). První skupinu s přehledem vedou chyby (více či méně) technického rázu, kdy dochází k prolínáním textur (po odložení těla u zdi se hlava objeví z druhé strany, nepřátelský voják, který byl vždy na střeše, někdy tou střechou propadne a dlí na půl vně a na půl uvnitř budovy). Druhou skupinu výtek reprezentují chyby, které degradují hratelnost (nepřátelé v klídku prochází skrz zavřené dveře, mají neskutečně přesnou a smrtící střelu a bystrozraký dohled). Může být namítnuto, že tato hra není pro mlíčňáky, přesto alespoň zdání nějaké reality by se celkem hodilo. Kombinace kláves Alt+F4 jenom lítala (a blesky a hromy a Baník pyčo a...)...
Na jinak vynikající atmosféře a slušném pocitu, že jsem tím správným a spravedlivým nájemným vrahem, občas nepřidá ani prázdnota některých lokací, třeba Level 4 (The massacre at Cheung Chau Fish Restaurant) obhospodařují všeho všudy 4-5 civilistů, což je na asijské město docela demografický problém, srovnatelný s morovou ranou ve středověké Evropě. Za očekáváním zůstává i interakce (do vnitřní kapsy obleku je možné schovat kde co, MP5, kde jakou pistoli, bombu, milion velkých plyšových medvědů, ale AK47 nebo brokovnici ne...), trochu kostrbaté ovládání (není nutné držet sprint a směr) a někdy prapodivně uvažující AI (je možné vystřílet bez tlumiče pomalu celý přístav a jsou jedinci co nehnou ani brvou, ale jindy, když si myslíte, že jste udělali vše, aby jste nebyli viděni ani slyšeni, jindy nejapně tvářící se figurka zbystří při pouhém použití struny).
Z dnešního pohledu se může Hitman jevit trochu jako parodie na stealth akci plnou "brouků", dívat se ale na tuto hru touto dehonestující optikou by nebylo fér. Jak už jsem zmínil, hra překypuje povedenou atmosférou každé mise, ať už šlo o cíle v hotelu, džungli, sanatoriu nebo ten proklínaný přístav. Všechny mají mrazivě vyvedený hudební doprovod (žádná vycpávková konfekce), kvalitní dabing, i zvuky a ruchy jako takové. Po vizuální stránce jde poznat zarytá zubní protéza času, pořád jsou tu ale momenty s velkým M. Dalším tahákem může být i výše pitvaná obtížnost, každý krok je důležité promyslet a jestli někde platí otřepaná fráze "dvakrát měř a jednou řež", je to právě zde. Žádný "Rambo" style se tu nekoná, nikdo vás netahá za ručičku, spolehnout se musíte na správné vyložení indícií a mapu. Způsob, jaký pak aplikujete na splnění mise, je na vás - ušetříte nějaký ten kyberneticky nepodstatný život nebo z lokace uděláte Silent Hill?
Těch výtek mám ke hře asi hodně. Jedny ani tak neruší herní zážitek a jsou spíše úsměvné, jiné však dokáží notně pocuchat nerva - je to ten typ, který by k vražednému amoku dohnal i zapřísáhlého flegmatika, natož tak mě (ještě dnes rozesílám čerstvá parte). První skupinu s přehledem vedou chyby (více či méně) technického rázu, kdy dochází k prolínáním textur (po odložení těla u zdi se hlava objeví z druhé strany, nepřátelský voják, který byl vždy na střeše, někdy tou střechou propadne a dlí na půl vně a na půl uvnitř budovy). Druhou skupinu výtek reprezentují chyby, které degradují hratelnost (nepřátelé v klídku prochází skrz zavřené dveře, mají neskutečně přesnou a smrtící střelu a bystrozraký dohled). Může být namítnuto, že tato hra není pro mlíčňáky, přesto alespoň zdání nějaké reality by se celkem hodilo. Kombinace kláves Alt+F4 jenom lítala (a blesky a hromy a Baník pyčo a...)...
Na jinak vynikající atmosféře a slušném pocitu, že jsem tím správným a spravedlivým nájemným vrahem, občas nepřidá ani prázdnota některých lokací, třeba Level 4 (The massacre at Cheung Chau Fish Restaurant) obhospodařují všeho všudy 4-5 civilistů, což je na asijské město docela demografický problém, srovnatelný s morovou ranou ve středověké Evropě. Za očekáváním zůstává i interakce (do vnitřní kapsy obleku je možné schovat kde co, MP5, kde jakou pistoli, bombu, milion velkých plyšových medvědů, ale AK47 nebo brokovnici ne...), trochu kostrbaté ovládání (není nutné držet sprint a směr) a někdy prapodivně uvažující AI (je možné vystřílet bez tlumiče pomalu celý přístav a jsou jedinci co nehnou ani brvou, ale jindy, když si myslíte, že jste udělali vše, aby jste nebyli viděni ani slyšeni, jindy nejapně tvářící se figurka zbystří při pouhém použití struny).
Z dnešního pohledu se může Hitman jevit trochu jako parodie na stealth akci plnou "brouků", dívat se ale na tuto hru touto dehonestující optikou by nebylo fér. Jak už jsem zmínil, hra překypuje povedenou atmosférou každé mise, ať už šlo o cíle v hotelu, džungli, sanatoriu nebo ten proklínaný přístav. Všechny mají mrazivě vyvedený hudební doprovod (žádná vycpávková konfekce), kvalitní dabing, i zvuky a ruchy jako takové. Po vizuální stránce jde poznat zarytá zubní protéza času, pořád jsou tu ale momenty s velkým M. Dalším tahákem může být i výše pitvaná obtížnost, každý krok je důležité promyslet a jestli někde platí otřepaná fráze "dvakrát měř a jednou řež", je to právě zde. Žádný "Rambo" style se tu nekoná, nikdo vás netahá za ručičku, spolehnout se musíte na správné vyložení indícií a mapu. Způsob, jaký pak aplikujete na splnění mise, je na vás - ušetříte nějaký ten kyberneticky nepodstatný život nebo z lokace uděláte Silent Hill?
