Všechno to začalo tak úplně náhodou. Úplnou náhodou. Zadal jsem z rozmaru na Youtube něco na způsob "blbý kecy" a narazil jsem na video, který se jmenovalo něco na způsob "blbý kecy v minecraftu". To bylo vyůbec poprvé, co jsem viděl gameplay téhle hry.

Tehdy jsem reagoval jako asi většina mých známých - na gameplay jsem zíral s podivem, nechápavostí a kladl si otázku - jak tohle může vůbec někdo hrát. Sledoval jsem tu primitivní grafiku prokládanou nedospělými řečmi puberťaků a bědoval, jaká to byla zlatá doba když jsem hrával hry v pubertě já. Pak byla pauza do doby, než jsem narazil po dalších dnech na dašlí a další gameplay.

Pak to začalo nevinně, dostal jsem nápad, čistě pro legraci, si to vyzkoušet. Dost mi to připomínalo Lego z dětství u kterého jsem byl schopnej trávit hodiny a hodiny a zkusil jsem tak pojmout i tu myšlenku, jenom to spustit a vyzkoušet si to. Stáhnul jsem si nějakou warez beta verzi a věnoval tomu pár minut. Úplně ze začátku jsem byl tak trochu utvrzenej v tom nezúčastněném názoru lidí, co tohle nikdy nehráli. Grafika, vůbec celý engine... po pár minutách byl konec, nic mi to neřeklo. Hru jsem odložil a přestal se jí zabývat, abych po několika dnech opět z rozmaru jí nespustil s tím, že zkusím něco vytvořit, postavit, jen tak pro prdel.

A tady nastal určitý zlom. Z původní půlhodinky, kterou jsem tomu chtěl věnovat, se stalo několikahodinové hraní. Nepočítaje moje rozčilování nad zjišťováním, co se jak craftí, ovládá atd. Ty začátky byly opravdu úsměvný. Začal jsem vnímat možnosti, rozmanitost a absolutní svobodu v téhle hře a to mě přinutlo ve hraní den co den pokračovat, doslova jako Lego tehdy v dětství. S tím, že tu je kostiček nekonečno a když se sem vrátíte, tak začínáte přesně tam, kde jste předešle skončili. Taková nekonečná stavebnice.

Postavil jsem si primitivní barák, začal dělat jednoduchý achievementy, prolez jednu extrémně rozsáhlou jeskyni (a naivně dofal, že má začátek a konec) a tak to pokračovalo. Zbytečné popisovat, co bylo dál. Hodiny, hodiny a hodiny hraní.

Dnes má můj barák asi 5 pater (nebo spíš palác), je vytuněnej nejvzácnějšíma surovinama, který jsou ve hře k dostání, hru samotnou jako takovou jsem dohrál po tom, co jsem se rozhodl si ji koupit a oskinovat svojí vlastní postavu. Původní start point jsem vylepšil o další domy (některý jsem dokonce obšlehnul podle obrázků, který jsem viděl na internetu!) , v podstatě si vytvořil ani tak ne město, ani ne vesnici, ale prostě spoustu záchytných bodů, domečků, komplexů, kde už fantazie vlastní tvorby pracovala na plný obrátky. Na internetu jsem se inspiroval spoustou nápadů, ale na jejich realizaci jsem nikdy neměl dost času (z nějakého důvodu mi creative nevyhovoval - jako ultimátní resource všeho a bez "námahy"), o to větší měl člověk radost, když vytvořil něco, nad čím strávil hodiny času.

Závěřem, dneska jsem to já, kdo se usmívá nad přáteli a známými, kteří vidí gameplay a ťukají si na čelo jako by chtěli říct, že tohle přeci nemůžu myslet vážně, kdy tohle hraju a dokážu nad tím strávit mraky času. Neprostestuju proti těm řečem, kdo nezažil, nepochopí. Me Gusta!