Pravděpodobně budu jen jeden z mála lidí, pro které tahle hra znamenala více než jednou zahrát a dohrát. Už jako dítě jsem vyrostl na původním Alone in the Dark a druhý díl pro mě byl příjemným pokračováním.
Osobně jsem se ke dvojce dostal relativně až pozdě zhruba dva roky po jejím vydání. Nikdy nezapomenu na vůbec první pocity z intra a vůbec prvního gameplaye, na které si jako jedny z mála dost dobře pamatuju. Oproti prvnímu dílu tu jsou na svou dobu velmi propracovaná prosředí - hra si umí dobře poradit s exteriéry a velkými rozsáhlými "roomy", mapy jsou prapracovanější, každá postava má samostatně nakreslený 3D model. Hra má díky různým prostředím šťávu a příběh dobře vnímáte i pokud nejste zarytí čtenáři knih (knihy obdobně jako v prvním díle dokreslují pozadí příběhu).
Jsou tu různé logické hádanky, hra díky svojí interaktivitě nenudí a člověk není omezen prostorem (kdykoli se můžete až na výjimky vracet a v podstatě se libovolně pohybovat po mapě). Prostředí je tu hodně a jsou poměrně rozmanitá. Příjemným překvapením je druhá polovina hry, kdy hrajete za dítě a tomu i odpovídají možnosti a interakce s prostředím.
Závěřem - Alone in the Dark 2 má povedený příběh, který se hraje jedna báseň díky rozmanitým prostředím a možnostem, které hra nabízí. Za vyzvihnutí stojí určitě i hudba, která je šitá enviromentům a situacím na míru. Dnešní hráče už asi neosloví, ale určitě si zaslouží nějaký ten retro letsplay, u kterého se člověk nudit nebude.
Osobně jsem se ke dvojce dostal relativně až pozdě zhruba dva roky po jejím vydání. Nikdy nezapomenu na vůbec první pocity z intra a vůbec prvního gameplaye, na které si jako jedny z mála dost dobře pamatuju. Oproti prvnímu dílu tu jsou na svou dobu velmi propracovaná prosředí - hra si umí dobře poradit s exteriéry a velkými rozsáhlými "roomy", mapy jsou prapracovanější, každá postava má samostatně nakreslený 3D model. Hra má díky různým prostředím šťávu a příběh dobře vnímáte i pokud nejste zarytí čtenáři knih (knihy obdobně jako v prvním díle dokreslují pozadí příběhu).
Jsou tu různé logické hádanky, hra díky svojí interaktivitě nenudí a člověk není omezen prostorem (kdykoli se můžete až na výjimky vracet a v podstatě se libovolně pohybovat po mapě). Prostředí je tu hodně a jsou poměrně rozmanitá. Příjemným překvapením je druhá polovina hry, kdy hrajete za dítě a tomu i odpovídají možnosti a interakce s prostředím.
Závěřem - Alone in the Dark 2 má povedený příběh, který se hraje jedna báseň díky rozmanitým prostředím a možnostem, které hra nabízí. Za vyzvihnutí stojí určitě i hudba, která je šitá enviromentům a situacím na míru. Dnešní hráče už asi neosloví, ale určitě si zaslouží nějaký ten retro letsplay, u kterého se člověk nudit nebude.
Pro: hratelnost, rozmanitost prostředí, modely postav, hudba, maximální využití tehdejšího enginu
Proti: než výtka spíš povzdech, z AITD2 byla před vydáním odstraněna část mapy, která byla do hry zpětně přidaná za dalších několik let ve francouzské CD verzi