Jako by to bylo včera, kdy jsem samotným úžasem koukal na perfektně zpracovanou dvojku a mlaskal si blahem, jaký ten pokrok od jedničky nastal. Podobně jsem přistupoval i k suverénnímu, třetímu pokračování, ale asi si někdo řekl, že už je značka na takovém stupínku oblíbenosti, že podobných skoků není třeba.

Assassin’s Creed III mne i přesto přikoval k monitoru na více než 16 hodin čisté herní doby i s videi. Celé to od začátku působí parádně, protože jsou hráči ukazovány stále nové a zajímavé věci, včetně parádní atmosféry a doby, ve které se samotná hra odehrává. Svým způsobem hráč hraje za tři postavy, přičemž jsou dvě minulosti propojeny a pak samozřejmě za Desmonda. Hlavní hrdina Connor přesto není postavou, u které by hráč řekl "to je postava, která mě baví!" Žádná z postav mě nebavila, žádná. Ony ani ty vedlejší nemají prakticky co nabídnout, snad jedinou výjimkou je Connorův mentor. Celý příběh ovšem končí v bodě, kdy si říkáte, že chcete ještě další porci, kuchařka toho přitom přichystala málo a vám nezbyde, než se potloukat po jídelně – myšleno po herním světě s hromadou zbytečných vedlejších misí.

Příběh je u mě pravděpodobně největším zklamáním a snad ani jednička nebyla tak „hrozná“, tam byla hlavní chybou vlastnost misí. Ve trojce je to bohužel příběh, protože hratelnost stále baví, i když je to už léta stále ta samá pohádka a ovládání bylo spíše kosmeticky upraveno. Co se ale nedá hře upřít, je vynikající výprava, v čele s perfektní, hudbou a atmosférou své doby, různými udělátky a nádherně vypadající grafickou stránkou. Nových vychytávek je poměrně hodně, ale přesto jsem u většinou neměl žádnou potřebu je využít.

V kostce: AC3 je krásně vypadajícím plnohodnotným pokračováním s velmi špatným příběhem, který ač kvalitně začíná, v tom nejlepším končí. K větším pozitivům chybí pořádný hrdina s charisma, delší a nepředvídatelný příběh. Zlatá trilogie okolo Ezia Auditore z Florencie!