Jestli mám něco rád, tak jsou to strategie a rpg. Tuhle strategii jsem ve své době miloval a k jejímu hraní přilákal hodně lidí. Stačilo, aby se mi dívali přes rameno při hraní. Nebyla ničím extra výjimečná, ale i přes to byla skvělá. Nezáleželo na tom, kolik máte jednotek, jediný neuvážený krok dokázal zničit vše, co jste do té doby budovali.
V téhle hře se opět objevil systém zakopávání, což byla jediná možnost, jak přežít útok nepřátel, kteří byli silnější a bylo jich víc. Ne, že by vaše jednotky byly špatné, jen jste potřebovali, aby se jim nic nestalo, jelikož síla spočívala ve zkušenostech. Stejně tak se muselo dbát na pestrost jednotek, protože jste nikdy nevěděli, co proti vám vyleze. Hlavně tedy pokud jste to hráli poprvé. Osobně jsem jednou prohrál jenom kvůli tomu, že jsem zanedbal protiletecké jednotky.
Spousta a spousta jednotek, minometčíci, Piranha, AMX-13, jednotky Commando, Rangeři, výběr těch vhodných pro vaši strategii a taktiku byl smrtelně důležitý, stejně jako rychlost přizpůsobení se nepřátelům, čas od času se mezi nimi objevila nějaká novinka, na kterou bylo zapotřebí zareagovat jinak. Stejně tak jako ekonomická stránka, kdy bylo potřeba rozdělovat peníze mezi nákup nových jednotek, výzkum a vyzbrojování těch starých. K tomu se občas nepřítel odhodlal k protiútoku na vaše území a pak se ukázalo, jak moc si potrpíte na zálohy.
Výsledek byl nádherný. Hrozně mě bavilo, jak hráči, kteří o sobě tvrdili, jak skvělí jsou stratégové, dostávali na zadek takovým nehorázným způsobem, až jsem brečel smíchy. Tohle prostě nebyl Command and Conquer, kde v podstatě stačilo mít jenom hodně jednotek. Pokud jste tady shromáždili všechny síly a vyrazili, skončili jste. Jak jsem řekl, nepřítel byl silnější a v přesile a dával vám to patřičně sežrat.
A v tom to bylo. Není umění porazit někoho slabšího. Umění je porazit mnohonásobně silnějšího, kdy sám nevěříte, že se vám to povede a pak si najednou něčeho všimnete, nebo vám něco vyjde a vy ke svému úžasu zjistíte, že přeci jenom vyhrajete. Nemám rád výzvy, radši se dobře bavím, takže mi super těžké obtížnosti nic neříkají, ale tady se kombinovala zábava s těžkostí tak skvěle, až jsem přežil i to, že jsem několikrát musel hrát od znovu poučen z chyb předchozích. K tomu si přidejte tahové hraní, které vám dává čas na přemýšlení, ucházející grafiku, skvělou pestrost jednotek a lokalizaci, jelikož Spellcross byl československý. Mrzí mne jen jediné, že na dnešních strojích hra zlobí...