První metro, ačkoli jsem ho hrál, jsem bohužel nikdy nedotáhnul do konce. Moje tehdejší soustava mi nedovolila si hru pořádně užívat, proto jsem jí dal stranou. Bohužel po upgreadu už jsem se ke hře nevrátil. Možná to byla chyba.
Nevim sice do jaký míry navazuje sequel na předchozí díl, co vím ale s jistotou je, že vlastně pořádně nevím kdo jsou "temní", co v metru dělaj náckové a vůbec pár částí příběhu mi asi uteklo. Ono to ve výsledku ale vůbec nevadí. Ačkoli se příběh jeví slušně, to hlavní je především prezentace hry samotný. A za sebe můžu říct (už zase), že velkohubý a namyšlený Crysis může jít do háje. Graficky totiž hra představuje nejdetailnější vykreslení scény, jaký jsem kdy měl tu čest vidět. Míra grafických detailů, fyzikálních efektů (stejně jako v Borderlands 2 lítají ze zdí a ze země kamínky, který potom nemizí a mají fyzikální vlastnosti, takže když do nich vlezete, tak se rozhrnou), zvuků na pozadí a vůbec všeho působí jednak realisticky a jednak možná i líp.
Nasvícení je famózní, všechno vrhá svůj vlastní stín, který se promítá i do oblaků všudypřítomného kouře. Prostě paráda. Tyhle složky, ruku v ruce s hudebním doprovodem, tvoří momenty s nezapomenutelnou atmosférou (průchod zdecimovanou Moskvou, hutný déšť a blesky promítající stíny mrtvých duší na všechny objekty kolem vás. PARÁDA!!!). Nuže co týče grafiky a atmosféry, hra exceluje jako málokterá jiná. (klade se tu důraz i na přežití, nutnost měnit filtry plynový masky, dobíjet svítilnu, otírat si masku od bordelu, apod.)
- hra si hraje na stealth, což je fajn, ve výsledku jsem ale stejně vždycky všechny postřílel (je zábava je likvidovat)
- exploze se chovají podle toho, kam dynamit hodíte. Např. V těsných prostorách se vlna rozlítne do dvou směrů a hlavně vám přímo do ksichtu. Ve volnym prostoru pak exploduje na všechny strany.
- "Temní" jsou skvěle vmyšlený postavy, zejména pak "maličký" (ten v druhý polovině plní podobnou funkci, jako Elizabeth v Bioshocku), protřednictvím nich hra dostává větší hloubku.
- čas na vašich hodinkách je synchronozovaný s časem reálným. Tohle zjištění na mě bylo už tochu moc.
-Vyplatí se číst nalezený deníky, já to většinou nedělal a možná proto mi ledacos v souvislosti s "temnými" uniklo.
Co si tak matně vybavuju z Metra 2033 je zvuk. Ten byl nedynamickej, pocit ze střelby tedy dost pokulhával. V Last Light je tomu trochu jinak, ne že by zvuk střelby byl vyloženě dobrej, rozhodně je ale lepší, i když se pořád nemůžu zbavit pocitu, že nábojnice padající na zem dělají větší kravál, než vaše vražedný kvéry. Prostorový zvukový efekty jsou ovšem skvělý.
Taky souboje v předešlém díle nebyli zrovna podařený. Zde je to opět vylepšeno. Když člověka zasáhnete svojí brokovnicí do hlavy, ulítne mu plynová maska a on sám odletí tři metry za sebe, přičemž broky sebou vemou i kusy okolního prostředí, váš úsměv na tváři dává znát, že je to vážně povedený. Ten zásah do nepřítele je zkrátka čitelnej. Boje se zvířaty pak fungují více hekticky, tam už brokovnice s tlumičem nemá smysl, zato samopal hraje jinou písničku.
V prvním odstavci jsem tvrdil, že můj počítač měl potíž u prvního dílu. Bohužel, Metro Last Light je stejný případ. Přemíra detailů má zkrátka svojí cenu. Já to hrál na Very Hight s 0.5x SSA (jak jsem zvýšil na 2x už to bylo nehratelný), 16x filtrování textur a s teselací na normal, přičemž mi hra v tunelech metra běžela skvěle, jak jsem vystrčil zobák ven, už bylo znát, že počet snímků rapidně klesnul, bylo to ovšem pořád hratelný a plynulost byla naprosto dostačující. Taky při velkym počtu postav na jednom místě si hra trochu stěžovala, ale jak říkám, v hratelnosti to nic neznamená (už jenom proto, že takových okamžiků není příliš).
Závěrem: Metro je fantastická, graficky fenomenální a atmosfericky nadupaná hra, ve který jsou dva zásadní neduhy, který jí trochu sráží hodnocení. Prvním neduhem jsou neviditelný stěny (já bych si hrozně rád šel prohlídnout úplně všechno, ale nemůžu, protože mi v cestě stojí děvka, kterou nelze projít), druhým pak příliš rychlej konec. Všechno ostatní (jako inteligence lidských nepřátel, kdy vás nevidí přímo před sebou, když jim před nosem zhasínáte lampu) jsou zanedbatelný prkotiny, který skvělej zážitek nemůžou nijak ovlivnit.
(dohráno přibližně za 12 hodin dne 17.5.2013, aneb když hra chytne a nepustí)
Nevim sice do jaký míry navazuje sequel na předchozí díl, co vím ale s jistotou je, že vlastně pořádně nevím kdo jsou "temní", co v metru dělaj náckové a vůbec pár částí příběhu mi asi uteklo. Ono to ve výsledku ale vůbec nevadí. Ačkoli se příběh jeví slušně, to hlavní je především prezentace hry samotný. A za sebe můžu říct (už zase), že velkohubý a namyšlený Crysis může jít do háje. Graficky totiž hra představuje nejdetailnější vykreslení scény, jaký jsem kdy měl tu čest vidět. Míra grafických detailů, fyzikálních efektů (stejně jako v Borderlands 2 lítají ze zdí a ze země kamínky, který potom nemizí a mají fyzikální vlastnosti, takže když do nich vlezete, tak se rozhrnou), zvuků na pozadí a vůbec všeho působí jednak realisticky a jednak možná i líp.
Nasvícení je famózní, všechno vrhá svůj vlastní stín, který se promítá i do oblaků všudypřítomného kouře. Prostě paráda. Tyhle složky, ruku v ruce s hudebním doprovodem, tvoří momenty s nezapomenutelnou atmosférou (průchod zdecimovanou Moskvou, hutný déšť a blesky promítající stíny mrtvých duší na všechny objekty kolem vás. PARÁDA!!!). Nuže co týče grafiky a atmosféry, hra exceluje jako málokterá jiná. (klade se tu důraz i na přežití, nutnost měnit filtry plynový masky, dobíjet svítilnu, otírat si masku od bordelu, apod.)
- hra si hraje na stealth, což je fajn, ve výsledku jsem ale stejně vždycky všechny postřílel (je zábava je likvidovat)
- exploze se chovají podle toho, kam dynamit hodíte. Např. V těsných prostorách se vlna rozlítne do dvou směrů a hlavně vám přímo do ksichtu. Ve volnym prostoru pak exploduje na všechny strany.
- "Temní" jsou skvěle vmyšlený postavy, zejména pak "maličký" (ten v druhý polovině plní podobnou funkci, jako Elizabeth v Bioshocku), protřednictvím nich hra dostává větší hloubku.
- čas na vašich hodinkách je synchronozovaný s časem reálným. Tohle zjištění na mě bylo už tochu moc.
-Vyplatí se číst nalezený deníky, já to většinou nedělal a možná proto mi ledacos v souvislosti s "temnými" uniklo.
Co si tak matně vybavuju z Metra 2033 je zvuk. Ten byl nedynamickej, pocit ze střelby tedy dost pokulhával. V Last Light je tomu trochu jinak, ne že by zvuk střelby byl vyloženě dobrej, rozhodně je ale lepší, i když se pořád nemůžu zbavit pocitu, že nábojnice padající na zem dělají větší kravál, než vaše vražedný kvéry. Prostorový zvukový efekty jsou ovšem skvělý.
Taky souboje v předešlém díle nebyli zrovna podařený. Zde je to opět vylepšeno. Když člověka zasáhnete svojí brokovnicí do hlavy, ulítne mu plynová maska a on sám odletí tři metry za sebe, přičemž broky sebou vemou i kusy okolního prostředí, váš úsměv na tváři dává znát, že je to vážně povedený. Ten zásah do nepřítele je zkrátka čitelnej. Boje se zvířaty pak fungují více hekticky, tam už brokovnice s tlumičem nemá smysl, zato samopal hraje jinou písničku.
V prvním odstavci jsem tvrdil, že můj počítač měl potíž u prvního dílu. Bohužel, Metro Last Light je stejný případ. Přemíra detailů má zkrátka svojí cenu. Já to hrál na Very Hight s 0.5x SSA (jak jsem zvýšil na 2x už to bylo nehratelný), 16x filtrování textur a s teselací na normal, přičemž mi hra v tunelech metra běžela skvěle, jak jsem vystrčil zobák ven, už bylo znát, že počet snímků rapidně klesnul, bylo to ovšem pořád hratelný a plynulost byla naprosto dostačující. Taky při velkym počtu postav na jednom místě si hra trochu stěžovala, ale jak říkám, v hratelnosti to nic neznamená (už jenom proto, že takových okamžiků není příliš).
Závěrem: Metro je fantastická, graficky fenomenální a atmosfericky nadupaná hra, ve který jsou dva zásadní neduhy, který jí trochu sráží hodnocení. Prvním neduhem jsou neviditelný stěny (já bych si hrozně rád šel prohlídnout úplně všechno, ale nemůžu, protože mi v cestě stojí děvka, kterou nelze projít), druhým pak příliš rychlej konec. Všechno ostatní (jako inteligence lidských nepřátel, kdy vás nevidí přímo před sebou, když jim před nosem zhasínáte lampu) jsou zanedbatelný prkotiny, který skvělej zážitek nemůžou nijak ovlivnit.
(dohráno přibližně za 12 hodin dne 17.5.2013, aneb když hra chytne a nepustí)
Pro: grafika, atmosféra, svět, zvrhlost, physx, ozvučení okolního prostoru, nasvícení, některý charaktery
Proti: HW náročnost, snaha rychle hru zakončit, neviditelný stěny, zvuk střelby mohl být lepší, AI