Moje první advenutura, díky které jsem si tento žánr zamilovala.

Nikdy nezapomenu na to, jak jsem ji jako malá, asi dvanáctiletá, hrála potmě sama doma a v jednom obzvlášť hororovém momentu (kdy Samuel zavrávorá a shodí kýbl, ze kterého se vykutálí hlava) zazvonil telefon. Netřeba dodávat, že jsem pak zbytek musela dohrát už pouze při plném světle. I před tím jsem se ale už docela solidně bála; tohle byla jenom taková třešnička na dortu. Dokonce i hlavní znělka z menu mi tehdy z nějakého důvodu naháněla hrůzu. No prostě hra na mě udělala opravdu velký dojem.

Pochmurná atmosféra, která houstne s každou novou kapitolou, je dokonalá, příběh skvělý, hororových prvků dostatek. Stejně tak jsou nádherné lokace (hrad Black Mirror, sanatorium, pitevna...) a hudba. Důležitých postav je zde celkem dost, ale jsou dostatečně pestré a propracované na to, aby se v nich člověk orientoval a myslím si, že i jejich český dabing se velmi, velmi povedl.

Posla Smrti považuji za jednu z nejlepších adventur vůbec, ale uznávám, že se na tom z valné části podílí nostalgie.