Musím se přidat k tomu, že Stíny nad Rivou byla absolutně parádní věc. Je škoda, že dnešní hráči absolutně netuší, o čem zde mluvíme, ale my moc dobře víme, jaký zážizek nám hra dala. Jak píše Karasman, statičnost světa byla ultimátně do očí bijící, protože osoby, se kterýma mohl člověm mluvit potkal pouze tehdy, když vývojáři chtěli a k tomu ještě pouze ve statické obrazovce kde se hovor odehrával, jak skončil a hráč byl vrácen do enginu hry, opět nikde nikdo. Kromě nepřátel samožřejmě. Ale též nemohu říct nic jiného, že jsem to prostě nevnímal. Díky atmosféře hry jsem na tuhle berličku od autorů velice rád připustil. Co se týká hudba, byla fantasická. Dokonce tak moc, že jsem jí, jakožto pán jeskyne v Dračím doupěti, pouštěl jako podbarvení při našich seancích. Když to kluci slyšeli poprvé, to jak jsem vybíral skladby pro boj, pro napětí a pro uvolnění, neměli slov a ptali se mě, kde jsem tak boží hudbu sebral.. Co se týká problémů, který zde je na konci hry popisován, nesetkal jsem se s ním a hru regulérně dohrál. Co bych hře vyčetl a co mě hodně zamrzelo, byl fakt, že souboj s dvojníkama byl několikanásobně těžší, než souboj s královnou samotnou, ten skončil doslova během pár kol, což mě hodně zklamalo... Jinak ale na Stíny nad Rivou budu vzpomínat pouze v dobrém, atmosféra této hry by se dala krájet.