Když jsme občas hráli Heroes 3, říkali jsme si, jak by bylo super, kdyby se nestvůry mohly přesouvat sami a nemusel pro ně jezdit hrdina. Stejně tak jsme si říkali, proč musí hrdinovi zůstat alespoň jedna nestvůra, vždyť bez ní přeci pořád existuje a má koně. Měli jsme srandu z toho, kdy jsme mohli nestvůře ukrást hlídaný poklad takřka před frňákem, protože se nemohla hýbat. A netušili jsme, že ve čtvrtém dílu to všechno padne...
Taky jsem se vrhl na čtyřku jak slepice na flus, tedy celá naše heroesovská grupa. Posílali jsme nestvůry všude možně, nechávali je hlídat doly, utíkali před strážci pokladu a užívali si hudby. Tedy hlavně já, ale nikdo o ní prostě nemohl říct, že byla špatná. Někdy trochu zvláštní, ale dobrá. A pak jsme se vrátili ke trojce. Proč?
Největším důvodem asi byla změna zaběhlých principů. Ve trojce bylo kupříkladu město krásně přehledné, srozumitelné a přesně jste věděli, co na co potřebujete. Ve čtyřce nastala volba mezi dvěma směry a to bylo poněkud... Komplikované. Když tu nestvůru nebudu chtít, tak si jí prostě nekoupím, ale rád si vybírám, co všechno si do armády nacpu. Logiku to mělo, některé nestvůry by se asi nesnesly, nebo se do města nevešly, nebo nevím co já všechno možné, ale už to bylo takové... Omezení. Já chtěl stavět všechno. Stejně tak se změnila obrana města. Dřív to byla prostě čára přes bitevní mapu, která střílela. Dokud jí nepřítel nerozstřílel, nedalo se přes ní projít, mohla se jenom přeletět, nebo rovnou přeteleportovat. Ale všemožně vybavené město už nebylo tak jednoduché dobýt, i s menší obrannou posádkou se dalo udržet, hodně také záleželo na kouzlech. Ve čtyřce to bylo už takové... Pořád čára, ale taková divoká, věže, na kterých měl střelec lepší dostřel, ale zase ho mohli zasáhnout, i když byl tak nějak krytý. Prostě to bylo jiné. A to jiné tomu podrazilo vaz.
Čtyřka není špatná, to rozhodně ne, sám jí mám a občas hraju, jen to prostě není trojka. Přinesla spoustu skvělých věcí a zároveň jich spoustu odnesla. Hráči chtěli další trojku, místo toho dostali novou hru a to se nelíbilo. Kdyby to byla kombinace trojky a čtyřky, měla by úspěch obrovský, ale tady se pokusili o něco nového a to se ne vždy vyplácí. Rozhodně se to nevyplácelo v té době.
Jenže 3DO padlo a to se nemělo stát. Bylo fajn a mělo spoustu dobrých her. Nové Heroes jsou ještě divnější, už nemají to kouzlo, které nás nutilo hrát ve čtyřech lidech tři dny a tři noci, kdy už všichni padali na hubu, ale přece se neodejde, dokud se to nedohraje a ukládat to nemá fazónu. Už je to takové více akčnější, ale méně zábavnější, nastoupilo třidéčko, které je nepřehlednější, nastoupily efekty, které jsou pro vývojáře poslední dobou důležitější než hratelnost.
A tak se nakonec i čtyřka zahalila závojem nostalgie a získala si oblibu. Kdyby nepřišla jako dlouho očekávané pokračování Heroes 3, měla by velký úspěch. Takhle ale každý hledal to známé z předchůdce a to hledání zastínilo ty skvělé a nové věci, které hra měla. Jenže to taky není to pravé, pokud by hra měla být úspěšná a není, je někde něco špatně. Hodně hráčů se později ke čtyřce vrátilo a uznalo, že to není zas tak mizerná hra, hodně recenzentů opravilo své recenze z odstupem času, jenže tak to mělo být hned. Pokud se neposlouchá hlas osob, ze kterých je vývojář živej, dopadá to špatně a žádný strom neroste do nebe. Zjistil to Interplay, zjistilo to 3DO, zjišťuje to Blizzard.
Takže tu máme dobrou hru, která je dobrá jako víno. Prostě až co se nechá nějakou dobu uležet...