Po tříměsíčním martýriu, kdy bylo střídavě zábavno, střídavě nudavo a zase naopak, jsem pokořil tento psychedelický výtvor a mám z něj dojem jediný. Ulítlost. Ulítlý prostředí. Ulítlej příběh, který by býval byl možná i napínavej, kdyby nebyl toliko rozplizlej v "přines 4 toho a 3 tohohle a tím sestavíš támhleto a zaneseš to tam". Ulítlej hrdina, jenž je prostředkem pro otevřenou polemiku s prázdnými herními slogany na téma "svobodná volba hráče". Je něčeho takového jakákoliv hra vůbec schopna? Není ona to jen prázdná fráze k dosažení prodejních výšin? Bioshock je pro mě ulítlým hábitem na těle prachobyčejné koridorové střílečky.