Ještě teď si živě vzpomínám, jak jsem poprvé zapnul Gothic. Ta atmosféra mě chytla už od začátku. Atmosféra světa na který z úvodní skály civíte, a do kterého se taky v plném rozsahu podíváte. Svět to není velký, ale alespoň netrávíte zbytečně moc času, že byste museli prohledávat každé zákoutí stejného generického prostředí. Tady má každá skála, les, palouk či močál svůj smysl. Každá NPC je unikátní se svou povahou. Každý klan funguje a všechny mezi sebou řeší problém, čímž se vyvíjí. Svět Gothicu je propracovaný do detailu.

Ze začátku mi sice trošičku vadil komplikovanější soubojový systém. Po jeho zvládnutí jsem ale na něj nedal dopustit. Řekl bych, že na složitější bojové komba ke konci je naprosto ideální. Grafika byla naprostá paráda. Ve své době sice na HW náročná, ale ty efekty vypadaly dobře i po nějakém tom roce. Samozřejmě je tu i skvělé ozvučení a hudba.

RPG systém. Naprosto unikátní. Vy sami nic nerozdělujete. Atributy a schopnosti se učíte od učitelů, které nacházíte během hry. Ze začátku mě i dost bavila obtížnost, která byla nastavena docela vysoko, tudíž jste se museli pečlivě rozmýšlet na co máte, a kam můžete strčit nos. Baví mě takovéhle postupné dobývání světa. Odpadá tím stereotyp snadného prosekávání, jakým trpěl pozdější třetí díl.

Ale, co je pro mě nejdůležitější. Příběh se vyvedl. Hnal mě hrou. Tak rychle, že byl najednou konec. Zdálo se mi, že je to krátké. Nebylo, protože hra má slušnou délku. Proseděl jsem u ní spoustu hodin a vnímal skvělý pocit z hraní. Ani závěrečný lineární postup mi nevadil. Díky němu to alespoň krásně gradovalo.

Prostě srdcovka.