Vydrží Kerriganové její opětovná lidská reinkarnace nebo se Blizzard vydá směrem nejmenšího odporu? Nevím jak druzí, já si ale nějak nedokázal představit, že by se Sarah Kerriganová neměla vrátit jako Queen of Blades. A evidentně si to nedokázali představit ani otroci ve vývojářských továrnách králů renderovaných filmových střepin - i když, netřese se tento titul nějak v základech? Neztrácí Blizzard dech? Ono by se ostatně nebylo ani čemu divit, jednou dojde dech každému.

Málokdo má RTS systém vymazlený jako Blizzardi, lehký, intuitivní, čerstvě vylíhnutý zergling by si klidně mohl lápnout před monitor a v klidu začít z fleku hrát. Věc, která nepotřebuje žádné opečovávání. To stejné grafika - je báječné sledovat, kam se tento žánr až dostal a jak skvěle umí vypadat (in-game animace vypadají tak dobře, že konkurence bude ráda, když jejich renderované scény budou vypadat aspoň jako in-game prostřihy z SC II.). Hlasový fond, ozvučení, filharmonický doprovod, to všechno je na špičkové úrovni, jen...

Jen nějak se nám z té space opery pomalu stává soap, (spoiler) opravdu si někdo myslel, že Raynor skutečně zařval? Dokonce i scéna, kdy Kerriganová dává svůj život všanc Raynorově rozmaru (fňuk), měla své mohutné ohlášky od chvíle, kdy Raynor "zmizel" a když se pak Kerriganová dozví to "hrozné" překvapení, sorry, ale vnímal jsem to jako nejočekávanější a nejhorší možný vývoj. Kdyby to Raynor mohl z chládku své cely nějak ovlivnit, dobrovolně by si loupl vazem, ať už má kluk ušatý svatý pokoj. A také ty neustále evolution missions, bavily vás? Na konci vám sice v kolonce dokončených misí svítí závratná číslice (27), k čemu to ale je, když polovinu z nich tvořily tyto evoluční zbytečnosti, které mě už ke konci celkem vytáčely a hodně rozbíjely dynamiku postupu.

Naštěstí se ale pořád bavíme o Blizzardu a tak je i tento druhý díl SC II. velmi dobrou odpočinkovou hrou, v obtížnosti ´normal´ dokonce vyloženě snadnou (opět se ukazuje, že co se týče Blizzardu a jeho her, vždy je v nich snadnější útočit, než se bránit). Poslední kola jsem sice většinou dohrál jen s Kerriganovou a udělal si tak ze hry de facto variantu na RPG (cokoliv vylepšovat nebo budovat mělo smysl jen v případě ochrany vlastních bází, jinak na to prdí ultralisk), ale i tak jsem byl nadprůměrně spokojen, byť by to tak z předchozích řádků nemuselo vyznít. Blizardovské RTSka prostě miluji. Mohu k nim být kritický, mít je rád ale nepřestanu.