Když se teď někdy sekl Steam a já byl odstřihnut od (v podstatě) jediné FPSky, kterou v poslední době hraji, LEFT 4 DEAD 2, zabrousil jsem do bratrova (ViRus) rozsáhlého archívu a vytáhnul tento kousek. Že by mě prej mohl bavit. A že taky ano…

Chvíli jsem si zvykal na vícero kláves (ehm, mám v oblibě hlavně RTS), ale ke konci už jsem měl levačku nad klávesnicí v charakteristicky širokém “pavouku“ a prsty jen kmitaly. Rychle přebít, vzít předmět, skrčit se, utíkat, hodit granát, použít dalekohled… Uff, jedem, jedem, jedem!

Musím říct, že grafika mě hodně chytla a chytl mě i příběh, který rezonuje seriálovými ZTRACENÝMI a MATRIXEM. Tím prvním především ve formě prostředí (ostrov s tajemnou aktivitou), tím druhým podobou chobotničkovských vetřelců, kteří své řádění soustřeďují do poslední třetiny hry, kdy tempo hry zhutní o dobrou polovinu z původního nasazení. Obě části hry mají něco do sebe, jak eliminace severokorejských jednotek (skvělá tanková bitva), tak vetřelčí čistka (sestřelovat chobotnice z nebe = žádná prdel), přičemž příběhem je všechno pěkně pospojované. Etapa mezi propojením obou částí hry, severokorejské i vetřelčí, odehrávající se uvnitř mimozemského komplexu, je potom skutečně velmi působivá, je krásně designovaná, má výbornou atmosféru a vůbec, nechybí jí nápad. Je to tak mimo, až je to geniální.

Kdybych se měl vyjádřit k hratelnosti, hrál jsem obtížnost ´normal´ a v této úpravě zdála se mi hra skutečně bezvadná. Principy speciálního nano obleku dostane člověk rychle do sebe a i když většinu času používá jen jednu funkci (lepší vstřebávání střel), v případě nutnosti je všechno otázkou rychlého a přirozeného pohybu (potřeba rozhodit vyvrácené dveře, výš vyskočit, atd.). Celou hrou jsem prošel v poklusu, s důrazem na kompletní vyčištění lokalit od protivníka, bez potřeby stealth (je mi jasné, že při těžší obtížnosti bych takový lehkovážný postup musel pořádně zvážit), věže a hnízda jsem sniperoval nebo bořil erpégéčkem, ale líbilo se mi, že má člověk celkem volnost a není striktně určeno, že tady bez vyvolání alarmu nepřežiješ nebo tady, když nepřejdeš přes tuto konkrétní lávku, tak máš smůlu. A taky dopravní prostředky můžete využívat podle libosti, takže tam, kde se vám zdá, že pochod trvá déle, sednete do jeepu (když je někde k mání) a už si jedete…

Kromě závěru, kdy jsem si musel dát pár dní oraz, protože začínat znovu po dvacáté už hrozilo trvalým poškozením některého z nervů (ale pak už to šlo na první dobrou), zakysl jsem v podstatě jen jednou, a to v misi, kdy sami řídíte přepravní modul. Ne že bych se nemohl zbavit těch zatracených chobotniček, v jedné chvíli mě ale pořád něco táhlo k zemi a nebyl jsem schopný pochopit proč. Asi jsem dobře neposlouchal informace okolo, ale to že tam v soutěsce řádí vzdušný vír, a že tedy musíte letět při okraji, jsem si přečetl až v některém z návodů na netu :-) Připadal jsem si jak pořádná lama…

Celkově musím hru hodnotit vysoce, protože mě neskutečně vtáhla do děje, nadchla mě grafikou a designem levelů (některé scenérie mi přišly vyloženě úchvatné) a skvěle se hrála. Do pokračování se samozřejmě pustím co nevidět…